Titul je pro mě hodně emotivní, přiznává trenér svítkovských mladších žáků Tomáš Pospíšil

Mladší žáci (Vít Musílek, úvod red.) - Momentálně sice žijeme mezinárodním hokejbalem, ale nyní se vrátíme k zisku republikového titulu našemi mladšími žáky. Před několika dny vyšel na svazovém webu rozhovor s trenérem našich mladších žáků Tomášem Pospíšilem z pera redaktora Víta Musílka. Pro ty, kdo svazový web nenavštěvují jej přinášíme v nezměněné podobě.

Uplynulý víkend se v Jihlavě odehrál závěrečný turnaj mladších žáků. Vzešel z něj nový mistr republiky, kterým se stal Svítkov! O turnaji, přípravách na něj i pocitech po vítězství se rozpovídal trenér Tomáš Pospíšil.

Ani mě to nenapadlo

Pane trenére, v první řadě velká gratulace. Mohl byste prosím popsat, jak moc si tohoto titulu vážíte?

Mockrát děkuji. Před začátkem sezóny mě toto ani ve snu nenapadlo. Tahouni z minulého roku odešli do starších žáků a chvíli trvalo, než si vše sedlo. Většinu z hráčů trénuji již od jejich pěti nebo šesti let, o to byl pro mě titul emotivnější. Vážím si ho moc!

Vy jste se na finálový turnaj dostali ze čtvrtého kvalifikačního turnaje. Jak se vám tento systém postupů líbí? V čem vidíte přednosti a slabiny tohoto systému?

Líbí, i když má svá úskalí. Je super potkat se s týmy napříč republikou. I pro děti jsou to speciální turnaje, protože konečně o něco hrají. Mají důvod na sobě víc makat, jít na trénink, i když se jim nechce nebo je špatné počasí. Naše děti za mnou někdy v únoru samy přišly, ať už začneme společně běhat, ať jsou připraveny, že se chtějí probojovat na finálový turnaj. Jejich touha byla veliká, hnala je vpřed. Proto mě moc mrzí, že má být příští sezónu tento systém zrušen. Za mě je to veliká chyba.

S jakými cíli jste do Jihlavy odjížděli? Byly myšlenky na zlato už před turnajem?

Vůbec. Všichni ale kolem mě vědí, že jsme o medaili snili. Jakékoliv. Po rozlosování mi bylo jasné, že když se nám podaří vyhrát skupinu, k medaili bude hodně blízko. Ale že by mohla být zlatá? To mě snad ani nenapadlo.

Ve skupině jste narazili na brněnské Eagles a Wolves z Chomutova. Mohl byste nám přiblížit průběh zápasů z vašeho pohledu?

První zápas byl jak na houpačce. Nejdřív veliká euforie, poté obrovská úleva, že se nám podařilo ubránit nejtěsnější vedení. Nevím, co se za stavu 5:1 stalo, ale Brno nás ke konci mačkalo, posledních pět minut hrálo skvěle. Ale pro nás to byla obrovská zkušenost do další fáze turnaje. Druhý zápas s Chomutovem byl těžký z té pozice, že jsme věděli, že máme již postup jistý. Od druhé třetiny jsme ale opět začali hrát náš hokejbal. Výsledek byl pro soupeře asi až krutý, protože nehráli vůbec špatný zápas.

Hlavní důvod úspěchu nepřišel v Jihlavě

V semifinále jste celkem jasně přestříleli Karvinou a zvítězili 5:1. Jakým způsobem trenér udržuje koncentraci takto mladých hráčů před finálovým zápasem?

Tohle tak nějak vyplynulo od hráčů samo. Bavili se, pouštěli si muziku, tancovali a zpívali si, hráli fotbálek v parku. Prostě se bavili. Hodinu před zápasem se ale již plně koncentrovali na zápas, který je čekal. Dětem je 12–13 let, věděly, o co jdou hrát, není to těžké.

Ve finále jste potkali HBC Kladno a už od šestnácté vteřiny jste vedli. Co je dle vašeho názoru hlavní důvod úspěchu?

Hlavní důvod tohoto úspěchu nepřišel v Jihlavě. Děti se na něj připravovaly celou sezónu. Jejich píle při trénincích byla neuvěřitelná. Od února jsme každý týden chodili společně běhat, měli trénink 3× týdně. Na jaře jsme stavěli v přeboru dva týmy, aby každý z nich dostatečně hrál. Tady bych viděl hlavní důvod. Finále a jeho průběh bylo takové vyvrcholení jejich touhy, jejich snažení.

Na turnaji jste měli i dost početný a hlasitý fanclub. Jak moc dokáže povzbuzování mladé hráče ovlivnit?

Fandění bylo opravdu úžasné a podpora rodičů neuvěřitelná. Tyto turnaje jsou dle mého pro ty děti nezapomenutelné a budou na ně vzpomínat celý svůj život. A proto to děláme.