"Jsem na "svoje" kluky pyšná" říká služebně nejstarší vedoucí týmu Alena Malá

Rozhovor (Martin Hlavsa) - Když se řekne hokejbalový tým, každý si pod tímto pojmem představí hráče, trenéry. Každou součástí týmu je ale i vedoucí mužstva. Jednou takovou je i Alena Malá, která působí u týmu starších žáků. Alča má ve Svítkově oba své syny - Matyho a Kubu. Její působení je spojené výhradně s kategorií hráčů ročníku 2005, 2004, 2003, kde nechyběla u několika velkých vítězství. Je nedílnou součástí týmu a její pověstné buchtičky, dobrosrdečnost a skvělá nálada provází tuto kategorii od malička. Pyšní se mimo jiné titulem Mistr České republiky v kategorii přípravek a starších žáků.

 

Ahoj Alčo, prozraď nám, jak se tvá rodina vůbec ocitla ve Svítkově na hokejbale? Co tě vedlo jako rodiče dát své děti právě na hokejbal? Vzpomeneš si vůbec, jak ses vůbec o svítkovském hokejbale dozvěděla a kdy jsi přišla s Matym poprvé na trénink?

Ahoj Martine, my jsme se k hokejbalu dostali oklikou. Maty nejdřív zkoušel fotbal, poté rok chodil na plavání a na podzim 2010 jsme skončili ve Svítkově na hřišti. Hledali jsme sport, který budeme mít „za barákem“, abychom to měli co nejblíže a nemuseli jezdit. To jsem ještě netušila kolik kilometrů se Stars najezdím :-). Kolem hřiště jsem denně jezdila a viděla jsem náborový leták u Kubíka na nástěnce.

Jak ses vůbec dostala k pozici vedoucí týmu? Pověz nám, co vlastně tato pozice přináší a jaké jsou povinnosti a starosti s ní spojenou?

V létě 2012 na rozlučce se sezónou mě oslovil trenér Matyho, Bobby Koch, jestli bych nechtěla dělat vedoucí, že stejně jezdím na turnaje, a jen navíc pošlu pár mailů rodičům, a to je vše. Tak víš, jak to je, když ptáčka lapají, krásně mu zpívají.

Vedoucí týmu má na starosti administrativu spojenou se svým týmem, ať už ohledně registrací, obeslání rodičů s informacemi k zápasu, kde a kdy se hraje, mít potvrzenou účast na zápase, když je výjezd, aby se domluvilo, jak s dopravou, mít dresy a platnou soupisku, vyplnit zápisy o utkání, vyprat dresy. Pokud je to vícedenní akce zajistit ubytování, stravování, cestu. A pak samozřejmě také záleží, na přáních a požadavkách trenéra(ů) :-).

Jak si řekla, začala si od roku 2012 v mini-přípravce a postupuješ výš a výš. S kluky jsi vlastně od jejich prvotních krůčků, kdy jsi jim zavazovala tkaničky a utírala nudle, až vlastně do současnosti, kdy v kabině řádí velká puberta. Musí pro tebe být asi hezké sledovat, jak ti děti rostou pod rukama? Na kterou sezonu nejraději vzpomínáš?

Víš, každá sezóna má svoje, Ať ta, která se úplně nevyvedla podle představ nebo ta která končila ziskem titulu MČR, tohle všechno dává klukům impuls, aby na sobě makali a dokázali obstát v životě. Je paráda kluky sledovat, jaký udělali za ty roky posun - herní, osobnostní a týmový. Prostě „Hvězdou se nenarodíš, hvězdou se staneš“. Jsem na „svoje“ kluky pyšná!

Dokážeš si vzpomenout na nějakou vtipnou historku, která ti za dlouhá léta ve svítkovském hokejbale utkvěla v paměti?

Vtipných historek je za tu dobu spousta, ale zatím asi vede cesta vlakem z Příbrami z MČR. Počínaje mým rozbitým kolenem, které utvrdilo kluky, že moje přezdívka je prostě trefná, a už se jí nezbavím. Cesty vlakem, čekáním na hlavním nádraží v Praze, nebo navazovaní očního kontaktu trenéra a průvodčí ve vlaku Praha – Pardubice.

Je o tobě známo, že zápasy dokážeš prožívat velmi emotivně. Myslíš si, že za ty roky už hokejbalu rozumíš? A jak se říká, nemáš někdy tendenci do toho trenérům kecat? :-).

Emotivně?? Vážně?? To jsem si nikdy nevšimla, jen mám prostě radost, když se klukům daří.

Nemyslím si, že bych jim do toho kecala, ale oni asi budou mít jiný názor :-).

Na jaře jsi byla u úspěšného týmu starších žáků, kteří ovládli MČR SŽ v Příbrami. Jak na tento úžasný víkend a vůbec celou sezónu vzpomínáš?

Víkend byl prostě neuvěřitelný, atmosféra, zápasy, cesty vlakem, víkendové heslo, týmová porada, posezení u “bohemky“ , porada ve 4.15, protože se někomu nechtělo spát. Kluci se semkli jako nikdy a rodiče, kterých tam bylo opravdu hodně, byli úžasní. Na takový víkend se nezapomíná.

Co vůbec dělá Alena Malá, když zrovna netráví víkend na hokejbale?

Pracuji jako asistentka ve Tvaru v. d. Když je chvilka ráda si čtu, loni jsme adoptovali dva psy, kteří neměli úplně růžový start do života, chodím s nimi na cvičák, procházky. A pak taková ta klasika péče o domácnost, zahradu (kterou teď hodně převzal manžel, za což mu patří dík. Protože bez jeho podpory by to nešlo).

Tvůj syn Maty už pomalé odrůstá a brzy bude přecházet do vyšších a vyšších kategorii. Nepřemýšlíš nad tím, že by si opustila ročník 2004 a šla dělat vedoucí ke svému druhému synovi Kubovi, který se nyní prohání v mikropřípravce a projdeš i s ním jeho dětství?

Martine, asi Tě zklamu, ale neuvažovala. Ráda bych s klukama pokračovala dál, dokud to půjde. Jinak s Kubou jezdím jako rodič, což má také hodně do sebe, ale letos dělám v mikro „suplující“ vedoucí na turnaje, takže ani on není ochuzen.

Ve Svítkově patříš k nejzkušenějším paním vedoucím. Co by si poradila všem, co chtějí tuto funkci vykonávat a proč je fajn tuto práci dělat?

Nejzkušenějším, díky to potěší. Nejdůležitější, co člověk potřebuje k této funkci je mít hodně trpělivosti, otevřenou mysl a to ostatní už přijde samo. Přiznám se, že je to někdy dost náročný, ale zážitky a vzpomínky předčí všechno ostatní.

Chtěla bych všem popřát krásné Vánoce, plné pohody a spokojenosti, do Nového roku 2019 mnoho zdraví, štěstí, úspěchů v osobním, sportovním i pracovním životě Vám a Vašim blízkým.

 

Několik vřelých slov přidali i trenéři a hráči:

Robert ,, Bobby ´´ Koch: Alča je člověk, který mi vždy moc pomohl, je to žena na pravém místě. Hodná holka, na kterou je spoleh a věřím, že nelituje toho, že jednoho dne přišla na svítkovské hřiště a nabídku vedoucí ode mě přijala, že to je vlastně jen pár papírů :-)

Martin Hlavsa: Alča byla u mých prvních trenérských krůčků, když jsem začínal u starších žáků a právě ona mi zpočátku velmi pomohla s poznáním této práce a kluků. Ačkoliv se známe velmi krátce, stali se z nás blízcí přátelé a ve všem se na ní můžu stoprocentně spolehnout. Myslím, že za ten rok a půl jsme zažili spoustu vtipných zážitků a splnila mi všechny mé absurdní přání, které přesahují práci vedoucí. :D Pro mě je nedílnou součástí svítkovské rodiny a troufám si říct, že je i základním stavebním kamenem úspěchů této kategorie. Velmi si vážím její práce.

Martin Korbel (hráč dorostu): Alča je nejlepší, co bychom si bez ní počali, Všechno má, co není, to Kolínko sežene!:-)

Jiří Gregor (hráč starších žáků): Alču mám moc rád. Pere suprově dresy, má skvělý prací prášek.:-)

Petr Kopečný: Alču znám už od počátku, kdy se začal klub přebudovávat. Tuším, že to je okolo deseti let. Je to prakticky jediný člověk, který u nás pracuje takhle dlouho a vydržel bez řečí. To je ostatně věc, kterou mám na Alče rád - bere vše tak jak je, z ničeho se nehroutí, každoročně nekončí a je vždy pozitivní. Moje pocity jsou na ní jen kladné, umí si ze sebe udělat srandu, nekazí žádnou zábavu a suprově vaří a peče. Těch příhod je s Alčou mnoho, ale pamatuji si například na MČR Přípravek v Děčíně, kdy jsem dokonce jako trenér kategorie obdržel snídani do postele. Alenko, díky za vše. Jsem rád, že tě znám.

Závěrem bych ti chtěl jménem všech poděkovat za všechny ty roky ve Stars, a popřát ti spoustu dalších úspěchů jak v hokejbalovém tak i osobním životě. Jak si řekla sama: ,, Hvězdou se nenarodíš, hvězdou se staneš!“