Archiv 2012: Co je cílem našeho klubu při práci s mládeží???
26. 11. 2012 | Martin Komárek | Mládež - Na otázku z titulku si pro náš web připravil obsáhlou odpověď šéftrenér naší mládeže Martin Komárek. Součástí článku je i krátký rozhovor s trenéry Robertem Kochem, Petrem Kopečným a Martinem Bulvou.
Růst členské základny, vzrůstající počet členů klubu napříč všemi kategoriemi s sebou nese příliv různorodého spektra názorů a postojů jakým způsobem s mládeží pracovat? Jaké si klást cíle? Jaké cesty volit při realizaci jednotlivých dílčích bodů. Zcela logicky se tedy nabízí zamyslet se, komplexně zvážit „Co je cílem svítkovského klubu při práci s mládeží“?
Každý si může na uvedenou otázku odpovědět sám, dle svého vlastního žebříčku hodnot resp. přístupu ke sportu jako celku. Jak se obecně říká: „Co člověk to názor“. Každý o popsané otázce uvažuje ze svého úhlu pohledu a neexistuje žádné dogma, jak s mládeží pracovat. Neexistuje žádný recept, kuchařka, jak uvařit ten nechutnější pokrm. Je nesmyslné přít se o tom, kdo má v pohledu na práci s mládeží pravdu, kdo se vydal správnou cestou nebo koho názory vedou na scestí. Co ale má jednoznačný smysl a velký efekt je stanovení si dlouhodobých cílů práce s mládeží, které budou zohledňovat, jak zájem sportujících dětí, tak dlouhodobé cíle hokejbalového klubu.
Úspěch je relativní
V naší úvaze budeme mnohokráte používat slovo úspěch. Více, než-li formu tohoto výrazu, je třeba důkladně promyslet jeho obsah a všechny skryté významy. Pro každého z nás má slovo úspěch jiný význam. Je úspěchem vyhrát utkání nebo snad několik turnajů? Je úspěchem vyhrát celou soutěžní sezónu? Nebo je úspěchem: zájem mladých hráčů sportovat, motivace našich nadějí na sobě pracovat, komplexní rozvoj hráčů ve všech činnostech, šířka hráčské základny… Je cílem klubu, jeho funkcionářů, trenérů, rodičů hráčů laciné sbírání krátkodobých úspěchů v podobě vítězství na regionálních turnajích, nebo je budoucností a cílem klubu zajištění bezproblémového tréninkového a zápasového prostředí pro široké skupiny mládeže, kde všichni budou mít rovnou příležitost sportovat a vytvořit si k oblasti sportu vztah, jako prostředí, kam se rádi budou vracet?
Sportovci nám z nebe neslétnou
Celá naše společnost naprosto oprávněně pláče z nezájmu mládeže o sport z důvodu přesycení moderním konzumním světem internetu a fenoménu PC.
Položme si coby trenéři následující otázky:
- Dáváme mladým hráčům rovnoměrnou míru pozornosti při tréninku odpovídající jejich potřebám?
- Dáváme mladým hráčům dostatek herního prostoru při utkání nebo podléháme tlaku rodičů s cílem dosáhnout „dobrých“ výsledků?
- Dáváme mladým hráčům dostatek odpovědnosti a důležitosti herní úloze odpovídající jejich očekávání?
- Dáváme mladým hráčům dostatek pozitivních motivačních podnětů?
- Dáváme mladým hráčům dostatek příležitostí a času ukázat jejich potenciál?
Položme si coby rodiče následující otázky?
- Co je důležitější? Vyhrát utkání, regionální turnaj nebo odhodlání trenéra dát dostatečnou herní příležitost všem hráčům?
- Co je důležitější? Motivace hráčů, zájem sportovat, výchova k odpovědnosti, férovosti nebo na věšáku odložené unylé medaile?
- Co je důležitější? Radost dítěte při cestě na utkání/ trénink nebo stresující, zmatený pohled vyděšených hráčů z „coachingu“ vlastními rodiči.
- Co je důležitější? Učit se z chyb nebo mít z chyb strach?
Jak můžeme přitáhnout více dětí ke sportu, když prostředí do kterého mají docházet třeba 10 nebo 20 let, je pro děti, budoucí hokejbalisty již od počátku stresující? Jak můžeme dosáhnout široké hráčské základy, když hokejbaloví nováčci v rámci přípravných regionálních turnajů sedí na lavičce a v rámci nesoustředěnosti se pošťuchují se svými kolegy? Jak můžeme dosáhnout dostatku kvalitních a motivovaných hráčů v našem klubu? Odpověď zní velmi jednoduše: „systematickou, koncepční, plánovitou prací s mládeží, trenéry, rodiči, kde každý je pro nás nepostradatelným a unikátním prvkem“.
Cíle vedení klubu pro budoucí období lze ztotožnit s heslem: „Chceme s hráči pracovat, vést je k odpovědnosti, radosti z hokejbalu nikoliv usilovat o laciné krátkodobé úspěchy…
Chceme-li s hráči opravdu pracovat a budeme-li všichni přistupovat k uvedenému zodpovědně, je zcela neoddiskutovatelné, že úspěchy po kterých nyní někteří volají, se časem dostaví. Je nezbytně nutné dát celému procesu čas. Tak jako třeba dát opakovaně odpovědnost, čas, motivaci a příležitost všem mladým hráčům a hráčkám. Chybuje každý, u sportující mládeže jsou chyby prostředkem ke zlepšení, odrazovým můstkem k lepším výkonům, zkušeností, která motivuje, nikoliv svazuje pocitem strachu. Jak budou děti své chyby vnímat, uvědomovat si je již je úkolem pro nás „coache“, trenéry a rodiče naší budoucnosti, našich dětí.
Toužíme-li po nadšených, motivovaných hráčích začněme k nim tímto způsobem přistupovat.
Jak se k věci staví členové vedení klubu? Položme jim několik otázek.
Jaké klubové cíle jsou prioritní při práci s mládeží?
Koch Robert: Chceme pomáhat v rozvoji každého sportovce, nehledě na jeho momentální výkonnosti. Vytvořit pro něho, co nejlepší podmínky pro jeho morální a výkonnostní růst. Snaha o propojení mezi kategoriemi, aby hráči výkonnostně silnější, prioritně trénovali za kategorii, kde se můžou maximálně rozvíjet.
Kopečný Petr: Komplexní vývoj VŠECH dětí! To je dle mě priorita č. 1.
Bulva Martin: Neustále pracovat na aktivním náboru klubu, jednak zvyšuje konkurenci tím i zkvalitňuje tréninkové jednotky. Dát možnost těm nejmenším vyzkoušet si různé posty, neseparovat je dle fyzických či jiných měřítek. Vytvářet prostředí a zázemí kam se děti budou rádi každý trénink vracet. Zdokonalovat a rozvíjet jejich schopnosti a vytyčovat jim ty nejvyšší cíle, ke kterým budou směřovat své úsilí a snahu.
V čem nechceme při práci s mládeží chybovat a kterým oblastem se v budoucnu bude věnovat větší pozornost?
Koch Robert: Nechceme chybovat v komunikaci mezi trenéry, rodiči a hráči samotnými. Budeme se snažit vždy vysvětlit kladné stránky rozhodnutí trenérů směrem k rodičům a hráčům. Je důležité „ táhnout za jeden provaz“ a maximálně tomu přizpůsobit všechny důležité aspekty v rozvoji mládežnických týmů.
Kopečný Petr: Rozhodně nechceme chybovat v samotném procesu náborů a určitě se chceme věnovat větší erudovanosti všech trenérů, což přinese výsledky i na hráčích samotných. V neposlední řadě musíme pracovat i na rodičích, někteří vidí pouze jednorázový úspěch na úkor dlouhodobého vývoje.
Bulva Martin: Musíme více komunikovat s hráči rodiči, trenéry. Musíme ukazovat a zdůvodňovat, proč tyto věci po nich chceme. Hráče musíme učit lépe bránit a kontrolovat prostor, který během hry vzniká.
Jaké zajímavé akce jsou pro svítkovskou mládež v nejbližší době plánovány?
Koch Robert: Chceme pořádat na konci podzimu interní turnaj pro naše nejmenší hráče (už proběhl, pozn. redakce). Pro hráče ve vyšších kategoriích závěrečné malé posezení na Bowlingu. V zimní přestávce chystáme opět pro naši mládež a jejich rodiče společenskou akci v obecním sálu v Srnojedech.
Bulva Martin: Ukončení podzimní části sezony „Bowling“, miniturnaj 3+1 na domácím hřišti, pestrá zimní příprava (tělocvična, aerobní tréninky) zakončená zimním soustředěním.
