Rozhovor s hráčem A týmu Radkem Cinkem

Rozhovor - V dalším rozhovoru se zaměříme na hráče, který posílil svítkovský "A" tým z oblastních Medvědů. Dojmy ze svého dosavadního působení v 1. národní lize nám sdělí Radek Cinko. Autorem rozhovoru je jeho spoluhráč Petr Šatara.

Ahoj Radku, na úvod bych se rád zeptal, jak jsi se dostal k hokejbalu a kdo tě k němu přivedl?

Ahoj Petře, hokejbal jsem hrál od útlého věku s klukama za barákem, ale nějakou soutěž jsem začal hrát v sedmnácti letech, kdy jsem poprvé nastoupil v oblastní lize za Živanice, do kterých jsem se dostal přes Tomáše Jirsu a Jardu Matějovského.

Ze začátku jsi ve Svítkově nastupoval na levém křídle elitního útoku, po nějakém čase tě trenér Koch stáhnul do obrany. Jak jsi tuto skutečnost přijal? Sedí ti více obrana nebo útok?

Tu skutečnost jsem přijal v pohodě, chtěl jsem hlavně hrát a nakonec se v obraně cítím o něco líp než v útoku, přece jen se mi daří lépe bořit než tvořit :-)

Hrál jsi extraligu staršího dorostu v Hradci Králové, stále hraješ oblastní ligu za Medvědy a teď získáváš zkušenosti s 1. NHbL ve Svítkově. Mohl by jsi tyto ligy srovnat? Kde vidíš hlavní rozdíly? 

Jak z extraligy dorostu, tak z oblastky je to do národky ohromný skok. Národka je daleko rychlejší a tvrdší a chvíli mi trvalo než jsem se s tím srovnal. Pokud mám srovnávat oblastní ligu s extraligou dorostu, tak dorost je víc o běhání, ale zase protihráči jsou menší a méně vyhraní, oblastka tolik běhavá není, zase ale proti vám stojí větší chlapi, co mají už něco odehráno, souboje mezi týmy z první poloviny tabulky určitě mají dobrou úroveň.

Za svůj krátký hokejbalový život oblékáš dres již třetího klubu, znamená to, že jsi hokejbalový světoběžník? Můžeme tě příští rok vidět v dresu některého z extraligových klubů? 

Tady si tě dovolím opravit, oblékám dres již čtvrtého klubu, nicméně se za hokejbalového světoběžníka nepovažuju. Ze Živanic jsem do Hradce odešel nasbírat trochu zkušeností a zahrát si ještě poslední rok a půl juniorskou soutěž a do seniorského hokejbalu jsem se vrátil v dresu Medvědů. Angažmá ve Svítkově mi nabídnul přímo Bobby před letní přípravou, řekl mi, že bude budovat nový tým a že mu připadám jako člověk, co má o hokejbal zájem, tak jestli to nechci zkusit, tu nabídku jsem přijal moc rád a nastoupil s týmem do letní přípravy, což byl pro mě krok nahoru. V příštích letech jiné dresy než medvědí a svítkovský oblékat nechci, zahrát si extraligu mě samozřejmě velmi láká, ale tady přede mnou stojí ještě hodně dřiny a sbírání zkušeností, takže pár sezón ještě určitě zůstanu Medvědem a svítkovskou Hvězdou :)

Ve Svítkově se potkáváš se svým bratrem Martinem, který je věkově ještě dorostenec. Jaký máte spolu vztah? Podporujte se vzájemně? Jak vidíš jeho další vývoj? 

I když to díky častému vzájemnému držkování asi moc nevypadá, tak s bráchou máme dobrý vztah a vzájemně se podporujeme nejen v hokejbale. K jeho dalšímu vývoji, když bude chtít, tak z něj může být výborný hráč, herní myšlení a techniku má, fyzické parametry a kondici taky, jen si musí daleko víc věřit a hrát, hrát, hrát.

Mohl by jsi nám povědět jaké jsou tvé silné a slabé stránky?

Mojí největší slabou stránkou v hokejbale jsou ruce, které mám obě levé a trošku zbrklé :-D Jako silnou stránku bych asi označil svoje nadšení pro sport a chuť se zlepšovat. Co mi chybí po technické stránce, to se musím snažit nahradit bojovností, což se doufám bude dařit víc a víc.

Máš nějaký sportovní vzor? Pokud ano, koho a proč? 

Jako malý jsem obdivoval Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, dva vynikající desetibojaře a světové rekordmany, pak taky, asi jako každý kluk, Jardu Jágra, kterého obdivuji i dnes a to především kvůli dřině, kterou podstupuje, aby mohl hrát hokej na té nejvyšší úrovni i přes svůj věk.

V obranné dvojici hraješ s Petrem Šatarou, jak se ti s ním hraje? 

Se Šatym se mi hraje dobře, řekl bych, že se stále sehráváme, ale když máme na hřišti nějaké nejasnosti, tak stačí si to mezi sebou říct, domluvit se a hned další střídání je to lepší. Důležité je, že si sedíme i lidsky; občas spolu zajdeme na pivo a vzájemně se špičkujeme kvůli školám, které studujeme :-)

Kdo je podle tebe největší osobností týmu a proč? 

Ze současných hráčů jsou to pro mě Véča s Míňou, mají obrovské zkušenosti, jsou výborní hráči a je s nima i sranda v kabině.

Svítkovské Áčko vede mladý trenér Robert Koch, můžeš mi něco říct o jeho trénérských schopnostech a vztahu s hráči? 

Bobby trénuje áčko první sezónu, dělá to s ohromným zápalem a dýchá pro tým. Vztah s hráči má výborný, takže věřím, že jestli bude dál trénovat, bude si s přibývajícími zkušenostmi čím dál tím jistější.

Na závěr bych se tě rád zeptal, jak vidíš šance týmu na získání play off a jaký je tvůj osobní hokejbalový cíl? 

Myslím, že na play off určitě máme, byla by ohromná škoda se do něj po povedeném začátku sezóny nakonec nedostat, ale na jaře na soupeře vletíme a Porubu nenecháme se na nás dotáhnout. V následném play off se pak může stát cokoli, měl bych velkou radost, kdyby se nám podařilo dostat do semifinále přes některého z favoritů. Mým osobním hokejbalovým cílem je stále se zlepšovat, být týmu platný, vyhýbat se zraněním a hokejbalem se dlouho a dobře bavit.