Rozhovor s hráčem A týmu Martinem Holécim

Rozhovor (Petr Šatara) - Coby čtení na víkend přinášíme rozhovor s členem našeho A týmu mužů Martinem Holécim.

Ahoj Gody, díky za přijetí pozvání k rozhovoru, na úvod bych se tě rád zeptal, jaké byly tvé hokejbalové začátky?

Ahoj, já s překvapením děkuji za oslovení k tomuto rozhovoru a tímto zdravím i případné čtenáře. Hokejbalu ve Svítkově jsem se začal věnovat ve svých asi 13 letech po mnoha doporučeních ze strany kamarádů (David Černický, Petr Kopečný atd.), se kterými jsem do té doby pobíhal s hokejkou v ruce pouze na školním hřišti před naším domem. Během týdne či o víkendu jsme se po odpolednech scházeli na zmíněném hřišti a hráli a hráli. Pak ovšem začali kluci chodit na tréninky do Svítkova, potom na zápasy a byli z toho úplně nadšení. Proto jsem po nějaké době začal taky, navíc na hřišti před barákem už často nebylo s kým hrát.:-)

Co bylo motivací ke tvému návratu k hokejbalu?

Sport je pro mě forma odreagování číslo jedna. Těch 5 let, co jsem nehrál, jsem se převážně věnoval individuálním sportům – posilovna, plavání. Výjimku tvořil občasný sálový fotbálek s partou kamarádů. Ale začalo mně chybět i to kolektivní pojetí sportu, prostě tým a vše co k tomu patří. V neposlední řadě pak chuť si zase po letech zahrát.

Za tu dobu co jsi nehrál hokejbal prošel hráčský tým velikou obměnou, jak tě spoluhráči přijali?

To je pravda, ale pár kluků, se kterými jsem byl v dorostu, ještě stále hraje a se zbytkem party už od prvního tréninku nebyl sebemenší problém.

Změnil se podle tebe i klub jako takový? V čem případně vidíš největší změny?

Změna je viditelná ve spoustě věcí, od zázemí až po vedení klubu. Hlavně přítomnost všech hráčských věkových kategorií, kterou bychom v jiných klubech hledali asi marně, plus vznik ženského týmu. Samotná práce s mládeží je také na skvělé úrovni. To vše je určitě pozitivní pro budoucnost hokejbalu ve Svítkově.

Na podzim jsi se rozehrával v B týmu, můžeš popsat tvé bezprostřední pocity po návratu?

V podzimní části jsem stihl pouze dvě utkání, během kterých jsem si uvědomil tu dlouhou hokejbalovou pauzu hlavně po kondiční stránce a celkovému výpadku ze hry. Proto určitě potřebuji ještě pár zápasů, aby to k něčemu vypadalo. V béčku je taky výborná parta a chci sezónu u nich dokončit. Mám však rád i nové výzvy a možnost hrát druhou nejvyšší soutěž mužů je jednou z nich.

Za A tým jsi také již nastoupil, první zápas byl hned proti pardubickému Autosklu, jak by jsi tento zápas zhodnotil?

Byl to můj vůbec první zápas za A tým a musím říct, že vzhledem k mému poslednímu působení ve starším dorostu to byl opravdu obrovský skok výše. Zápas to byl těžký, po celou dobu probíhal ve vysokém tempu, takže na začátek jsem si prošel ohněm. To se také potvrdilo druhý den ráno při vstávání z postele:-). Jinak pozápasové hodnocení ze strany trenéra se již tady v jiném článku objevilo a já s ním plně souhlasím.

A na závěr, jaké jsou tvé další plány, co se hokejbalu týče?

Na prvním místě si přeji udržet pevné zdraví, mít radost ze hry a určitě i stále lepší týmové výsledky.