Rozhovor s dlouholetým brankářem A týmu Martinem Černickým

Rozhovor (David Černický, úvod red.) - Po nedávném odchodu Petry Outratové do hokejbalové "výslužby" opouští ze zdravotních důvodů hráčské řady další brankářská legenda našeho klubu Martin Černický. O důvodech a dalších věcech přinášíme rozhovor z pera Davida Černického.

Ahoj Martine, jak hodnotíš podzimní část sezóny?

Ahoj, z podzimní části mám smíšené pocity. Bohužel z pohledu bodů v tabulce není Áčko tam, kde bychom ho chtěli mít a kde by mělo být. Výkony týmu byly dobré, ale lepila se na nás smůla a bohužel jsme prohrávali zbytečně zápasy, kde jsme byli lepší a dokonce i soupeře několikanásobně přestříleli. Vidinou světla na konci tunelu byly poslední tři zápasy podzimní části, kde kluci získali tolik potřebné body s týmy, které jsou na vrcholu tabulky, což se velmi cenní, a byla také vidět na klukách větší pohoda, klid a hlavně hlad po gólech. Teď jen doufám, že si to přenesou do jarní části a body budou přibývat častěji, než tomu bylo na podzim, protože jak říkám byli jsme ve většině zápasů lepším týmem, ale bohužel to nevyšlo. No a z pohledu mého to bohužel hodnotit pozitivně nejde, jelikož i přes velký počáteční zápal a chuť do trénování a hraní mi moje tělo vystavilo bohužel stopku.

Po posledním domácím zápase jsi v kabině oznámil konec působení v A týmu, jaké jsou důvody?

Cca rok a půl jsem laboroval s bolestí nohy, která vyvrcholila tím, že jsem poslední zápasy odehrál pod prášky a cítil jsem, že se více soustředím na bolest a ne na hru, tak jsem podstoupil důkladnější vyšetření, kde se ukázalo, že se můj zdravotní stav neslučuje s postem brankáře. Abych nemusel za pár let chodit o holi a mohl v klidu alespoň rekreačně sportovat, do brány se už bohužel nemůžu vrátit.

Budeme tě moci vidět v dresu některého z týmů nižších lig nebo tvá hokejbalová kariéra opravdu úplně končí?

Jako brankáře už bohužel ne. Spíše, že bych si šel zahrát někdy do útoku krajskou ligu nebo zimní ligu, to mi naštěstí problémy dělat nebude.

Plánuješ se zapojit do výchovy mladých hráčů? Určitě máš co předávat!

Do budoucna určitě ano.

A teď k tvojí kariéře. Jak jsi se k hokejbalu dostal?

Jako každý před 22 lety. :-) Plácali jsme do tenisáku před domem a díky klukům ze školy a dalším kamarádům (David Večerník, Tomáš Pelcman, Filip Kaván, Aleš Kožený, Ondřej Nečas, Daniel Pail a další.) jsme se scházeli často na „velkolepé turnaje“ na betonovém plácku u pivovaru a tam nás postupně „posbírali“ a k hokejbalu přivedli trenéři Bóra se Šáfou (p. Borovec, p. Šafránek).

V dorosteneckých letech jsi se přesunul do Letohradu, kde jsi několik let chytal. Jak na tuto dobu vzpomínáš?

Na Letohrad vzpomínám moc rád! Hlavně na všechny ty kluky se kterýma jsem hrál. Těch zážitků a průšvihů co se událo, bylo mnoho a určitě o nich nejde ani vyprávět :-) Co se týká týmových výkonů tak nejraději vzpomínám na výhru v Evropském poháru klubů (nynější světový pohár) ve slovenském Martinu a také na to když jsme skončili třetí v extralize, což byly v té době největší úspěchy klubu. V Letohradě to bylo krásných 6 let!

V roce 2008 ses opět vrátil do Svítkova a za Áčko chytal posledních deset let, kde se ti podařilo odchytat přes sto zápasů, což je slušná porce zápasů. Byl to tvůj cíl odchytat alespoň tu „bájnou“ stovku?

Je pravda, že jsem o té stovce věděl, že se blíží a zajímalo mě, kdy to bude, ale musím říct, že ani tak nejde o to kolik zápasů jsem odchytal nebo ne, ale spíše kolik jsem si toho za ty roky odnesl za zážitky se svými spoluhráči a trenéry. Číslo za chvíli někdo další překoná, ale to co jsem zažil mi zůstane. :-)

Jak hodnotíš vývoj hokejbalu za dobu tvého chytání?

Asi stačí, když řeknu, že jsem zažil hranaté rohy mantinelů a díry v betonu na kterém se hrálo nebo to, že míček proletěl „mantinelem“… :-) O samotném vývoji si každý udělá určitě obrázek sám.

Určitě si vzpomeneš na nějaké vtipné momenty, můžeš nás něčím pobavit?

Jak jsem psal, těch momentů bylo hodně a o hodně z nich se nedá vůbec vyprávět… raději :-) Jako například cesta vlakem z Třince do Pardubic, nebo cesta autobusem ze Slovenska do Letohradu. To si asi nechám na posezení někde u piva :-)

A poslední slovo je tvoje!

Chtěl bych poděkovat všem, co stáli ty roky při mně a také těm co nejenom mě podporovali, ale neumírám, takže se rád budu chodit dívat na kluky jako divák a nějakou tu exhibici si s nimi rád zahraju :-)