Rozhovor Hokejbalu.cz s Petrou Outratovou

Rozhovor (Jana Martinů) – S laskavým svolením autorky přinášíme čtenářům rozhovor s naší brankářkou Petrou Outratovou, který vyšel na stránkách www.hokejbal.cz.

Do týmu mladšího dorostu jsem zapadla v pohodě i přes rozdíl věku, říká Petra Outratová ze Svítkova

Ženský hokejbal – Na poli extraligy mladšího dorostu najdeme několik zástupkyň něžného pohlaví, ale jen jednu, která v této soutěži nastupuje pravidelně mezi třemi tyčemi. Řeč je o brankářce týmu ze Svátkova Petře Outratové, která s hokejbalem začala teprve před rokem a půl. Díky svému zapálení k hokejbalu má nyní i trenérskou licenci, takže může trénovat brankáře.

Nedávno jsi získala trenérskou licenci, takže teď můžeš trénovat brankáře. Máš už nějaké trenérské plány?
Licenci mám ještě „mokrou“, takže samostatné trenérské plány ještě nemám. Teď se chci soustředit na funkci asistenta hlavního trenéra, od kterého se učím, jak správně trénovat gólmany různých kategorií.

Proč si se rozhodla udělat trenérskou licenci? Co tě na trénování nejvíc baví a proč?
Nikdy jsem nijak nepřemýšlela o tom, že bych si udělala trenérský kurz. Až jednou když jsem dorazila na dorostenecký trénink o trochu dříve, zrovna probíhal trénink nejmenších gólmanů. Šla jsem se mrknout. U jednoho cvičení jsem pomohla s jedním klučinou, kdy trenér řekl: „Míšo, teď budeš tady s paní trenérkou cvičit“. To byl asi první moment, kdy mě napadlo si udělat trenérskou licenci. Poté jsem párkrát na trénink nejmenších přišla, a bylo jasné, že bych v trénování chtěla pokračovat. Mám děti ráda a práce s nimi mě baví. Učím se od hlavního trenéra, jak k dětem správně při trénincích přistupovat a jak rozvíjet jejich talent. To mě na tom baví nejvíc.

Chytáš nejen za ženský tým, ale i extraligový mladší dorost Svítkova. Je těžké se mezi kluky prosadit a získat jejich respekt a důvěru?
Za MD jsem začala trénovat loni nějak během prázdnin. Určitě jsem měla pochyby, jak mě kluci přijmou mezi sebe hlavně proto, že jsem holka a i kvůli věku, přeci jen jsem o trochu starší. Kluci však na tento aspekt nepřihlíželi a vzali mě mezi sebe naprosto v pohodě. Vycházíme spolu a kolikrát si s nimi přijdu opět jako „náctiletá“.

Ve Svítkově trénuješ jak s mladším dorostem, tak s ženami, takže jsi na hřišti skoro pořád. Dá se to všechno zvládnout a nepadnout únavou?
Jistě to někdy náročné je, chodit na tréninky MD a pak rovnou na ženy. Lhala bych, kdybych řekla, že ne, ale ta dřina mi za to stojí.

Zajímalo by mě, zda sleduješ svoje statistiky a jestli víš, jak si v nich stojíš?
Ano, sleduji své statistiky, ale nijak závratně. Samozřejmě mám radost, jak si teď ve statistikách stojím. Přeci jen jsem jediná gólmanka v extralize MD, takže mě těší, že se nepohybuji na samém konci tabulky.

Ve Svítkově funguje jako trenér brankářů Ondřej Almaši. Je pro tebe velká motivace, mít možnost pracovat s takovým odborníkem?
Ondra je pro mě velkým hnacím motorem. Jak jsem již popsala dříve, jsem ráda, že se mi může při trénincích MD věnovat takový profík. Při mé budoucí trenérské funkci je to nejlepší člověk, od kterého se mohu učit, jak správně trénovat další gólmany.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Čeho by si chtěla v hokejbale dosáhnout?
Kdysi jsem měla pouze cíl dosahovat dobrých výkonů, aby se na mě spoluhráčky a spoluhráči mohli v bráně spolehnout. To samozřejmě přetrvává, ale trochu se mi do podvědomí dostala myšlenka reprezentace. Chtěla bych se někdy zúčastnit repre campu žen a mít tak další zkušenost.

Jak hodně je pro tebe hokejbal důležitý a co pro tebe znamená?
Hokejbal je pro mne v životě momentálně prioritou. Díky hokejbalu jsem poznala spoustu fajn lidí, se kterými mi je moc hezky. Většinu volného času trávím na hřišti. Při trénincích či zápasech se pořádně odreaguji od běžného života, což je pro mne hodně důležité.