"První výhra nad Alfou přinesla novou éru", vzpomíná P.Korbel.

Rozhovor (Petr Kopečný) - Základní pilíř našich webových stránek, šéfredaktor a otec dvou mladých hokejbalistů... To všechno je Petr Korbel - člověk, bez kterého si Svítkov už nikdo nedokáže představit. Nyní ho můžete poznat z druhé strany barikády internetových článků.

Ahoj Petře, jak dlouho píšeš články pro Stars?

Ahoj, ještě, že máme na stránkách archív článků. Proklikal jsem se až k datu 14. 10. 2010 a článku z VČ přeboru přípravek. To to letí. Měl jsem v tom už praxi a tak jsem to bral tak, že tím někomu jinému ušetřím čas.

Jak jako otec vnímáš Martinovy (starší ze dvou synů - r.2003) zápasy?

Záleží na konkrétním zápasu. Někdy v poklidu, někdy emotivně, ale v obou případech si vyčistím hlavu. Není nad to, když se sejde dobrá parta i mezi dospělými, to si pak zápas užijí úplně všichni. A proto bych všem rodičům doporučil dát dítě na kolektivní sport a doprovázet ho.

Zapojil se i Vítek (mladší ze dvou synů r.2007) - jak bys porovnal jeho a Martinovy začátky?

Zapojil, jezdíme hlavně na mikropřípravky. Martin chtěl od začátku něco dokázat a roli v tom hrálo i to, že v době jeho příchodu (2009) měl v klubu minimum vrstevníků a musel se prosazovat mezi staršími kluky. Těm musím s odstupem času poděkovat, protože se tenkrát k těm prvním prckům chovali jako k sobě rovným a mají proto také velký podíl na jejich dnešních úspěších. Vítek už má v současné době vrstevníků dost, je rád s kamarády a výsledky ještě příliš neřeší. Také proč?

Kde vidíš klub za 5 a 10 let?

Za mých dětských let bylo populární představovat si, jak bude svět vypadat po roce 2000. Všichni jsme čekali běžné létání na měsíc a místo toho přišel internet. Je vidět, že se klub pořád někam posouvá, ale nikdy se nedá předem říci, v které oblasti se bude příští rok dařit lépe a v které se bude spíše stagnovat, protože na to působí hodně činitelů. Pokud se bude pokračovat podobným způsobem i nadále, čemuž věřím, tak to za pět či deset let bude určitě výrazně vidět. Ale jestli budeme mít extraligový titul, zastřešený stadion, vlastní autobus i s šoférem, Alfu jako farmu, předsedu na Hradě nebo zatrubněnou Bylanku, aby nám neodnášela míčky, si opravdu netroufnu odhadovat:-).

Co tě vlastně na hokejbalu jako takovém nejvíce baví?

Já měl od jakživa rád lední hokej a nebylo to zrovna kvůli bruslím. A to ostatní je úplně stejné. Mám rád historii a v ní nikdy nebyl vyzdvihován někdo, kdo se schválně válí na zemi ve velkém vápně. Vždy to byl ten, kdo byl rychlý, tvrdý, uměl se ohánět zbraní a měl strategické a taktické myšlení. Tím je to dáno.

Je nějaký moment, na který jentak nezapomeneš?

Když Vaše dítě zvedne nad hlavu pohár mistra republiky, tak je to věc, kterou mu už nikdo nevezme a ze které mu na celý život zůstanou pěkné vzpomínky. Já u toho byl dvakrát, pokaždé to bylo jiné a pokaždé super. Dobře také bylo, když minipřípravka jako první mládežnický tým po dlouhé době porazila Alfu a vyhrála první turnaj. V tu chvíli bylo zřejmé, že ve Svítkově opravdu začala nová éra a že ta práce nebyla zbytečná. A rád také vzpomínám, když v Praze v Hokejbalu proti drogám porazili kluci ze svítkovské školy hokejovou třídu Dukly Jihlava. To nám dokázali, že o hokejistech to až zas tak není.

Tvé máš osobní přání (hokejbalové) na tento rok?

Aby nám vyšly přípravky. Ti kluci by si to letos za tu dřinu v mladších žácích zasloužili.

Děkuji za Tvůj čas