"Pro každou z nás to byl sportovní vrchol" říká Martina Topičová o zlatu na MS 2017
Rozhovor (red.) - V dalším rozhovoru jsme vyzpovídali Martinu Topičovou, která je jednou z nejvytíženějších členek našeho klubu. Martina je stálicí našeho ženského týmu a k tomu ještě vykonává hlavní trenérku u naší mini a mikropřípravky. A že je o naše děti opravdu kvalitně postaráno hovoří i její největší hokejbalový úspěch, když se jí podařilo v roce 2017 získat titul mistryně světa na domácím mistrovství v Pardubicích. Mimo jiné se Barteska věnuje i lednímu hokeji, který hraje za HC TJ Tesla Centralplast Pardubice. V současné době je i vedoucí týmu reprezentace žen České republiky.
Začněme od začátku. Od kdy vůbec hraješ hokejbal? Začínala si v klubu HBC Svítkov Stars Pardubice?
Ahoj Martine. S hokejbalem jsem začala někdy v roce 2012. Začalo to přátelákem hokejového týmu proti hokejbalistkám STARS. Bavilo mě to a tak jsem se dlouho nenechala přemlouvat a začala na hokejbal chodit.
Jak se vůbec žena dostane ke sportu jako je lední hokej a hokejbal? Nelákaly tě za mlada spíše dívčí sporty?:)))
Hokej jsem chtěla hrát cca od dvanácti let. Vzorem mi byl brácha, který tenkrát hrál se Sejčkem a Mudrochem v Pardubicích. Ale o ženském hokeji v Pardubicích jsem se dozvěděla až po Naganu v roce 98, kdy v novinách vyšel článek, že se pořádá kurz pro holky. Neváhala jsem, přihlásila se a odměnou byl první zápas za Teslu v roce 2000. Předtím jsem veslovala a jezdila na kanoji. Takže jsem u vody zůstala, jen v jiném skupenství.
Jak je těžké skloubit lední hokej, hráčku našich žen a trenérku naší mini a mikro přípravky?
Není to nic jednoduchého, je toho dost, často bych se musela rozpůlit, takže občas musí jít jedno z toho stranou. Ale díky rodině a skvělému manželovi to celkem zvládám a můj rodinný, sportovní i ´´funkcionářský´´ život se plynule prolíná, doplňuje a i když to je náročné skloubit, opravdu mě to naplňuje.
U našich nejmenších dětí se můžeš opřít o silný realizační tým. Jistě ti musí dělat radost i široká hráčská základna, kterou máme na tréninku našich piškotů…. Jak je náročné zkoordinovat dvaceti až třiceti dětí na tréninku? Baví tě trénování?
Trénování je věc, která tě musí bavit a asi na ni i potřebuješ ´´talent´´. Jak říkáš, kolem dětí se nás motá několik a tak není těžké tréninky zvládnout. A to jsem si ještě ´´střihla´´ pár tréninků v MŠ v Rosicích, kam chodí můj mladší syn Miška (Michal).
V týmu žen už nastupuješ X sezón. Jak dlouho hodláš ještě pokračovat? :-) Věříš, že se holky podaří přihlásit i do další sezóny?
Velkou motivací je o rok odložené MS Masters, na který jsme letos skládali s trenérem Motyčkou skvělý tým… Sice nejsem nejmladší, ale i o polovinu mladším holkám pořád celkem stačím, tak ještě hokejku na hřebík věšet nebudu. Pokud zdraví dovolí.
Tento rok se mělo uskutečnit MS Masters žen v Českých Budějovicích, kde jsi byla v širší nominaci hráček. Bohužel ISBHF (mezinárodní hokejbalová federace) nakonec vlivem celosvětové pandemii nemoci COVID-19 všechny mistrovství zrušila. Proslýchá se, že by se MS mělo přeložit na příští rok. Budeš pokračovat i nadále v přípravě na toto mistrovství?
Jak už jsem řekla, Masters 2021 je mi hnacím motorem do příští sezóny. Jen doufám, že Covi bude brzo za námi a tréninky i soutěže se zase brzo naplno vrátí do našich kalendářů.
Nejde než se zastavit u tvého velkého úspěchu- zlaté medaile na domácím mistrovství světa v Pardubicích? Jak na tento úspěch vzpomínáš?
Byla to pohádka, splněný sen. Ač jsem toho neodehrála moc, užívala jsem si každou chvilku na hřišti, v kabině, s holkama na hotelu. Chodilo na nás neskutečně hodně lidí, atmosféra byla úžasná. Na každém zápase byla v hledišti rodina, kterou jsem po zápasech mohla na chvilku vidět. Cesta k zlatu nebyla jednoduchá, ale nakonec se nám na krku ty zlaté medaile houpaly. Pro každou z nás to byl sportovní vrchol. Navíc doma… Husina mi po těle běhá ještě teď.
Martino a celkově…Co považuješ za tvé největší hokejbalové a hokejové úspěchy?
V hokeji to úplně slavné není. Ale s holkama se na každý zápas těšíme, máme super partu. Na ledě žádný větší úspěch nebyl. Hokejbal je úplně jiná káva. Po třech letech na hřišti se mi podařilo probojovat se do repre a udržet se v ní až do MS 2015, odkud jsme s holkama přivezly stříbro. A MS 2017 v Pardubicích? O tom už jsem mluvila. To bylo nejvíc. Užívám si každý hokejový i hokejbalový trénink a pěvně věřím, že se mi spolu s týmem Masters ještě jeden hokejbalový sen vyplní.
Ve Svítkově působíš již opravdu dlouho… Dokážeš i srovnat, jak se klub za ty roky změnil a v čem si myslíš, že je potřeba se zlepšit, abychom byli jako organizace stále lepší?
Hokejbal se mění a svítkovský klub jde myslím s dobou. Na hřišti se nám prohání spousta dětí, což mi dělá radost. Pevně věřím, že po pandemické krizi na hřišti všechny známé tváře opět uvidím a že se k nám připojí i děti další. Obdivuju všechny lidi, co se okolo hokejbalu ve Svítkově (a nejen tam) točí. Přeci jen, je to stále amatérský sport a všichni mu obětují tolik volného času. A myslím, že nám to jde a snažíme se držet krok s většími kluby.
