"Je to cíl, kterému hodlám podřídit celou letošní sezónu", říká o Masters Holoubková

Ženy (Anna Kuželová, úvod red.) - Na stránkách www.hokejbal.cz vyšel v pátek rozhovor s naší hráčkou Petrou Holoubkovou, jehož autorkou je Anna Kuželová. Pro ty, kteří dané stránky nenavštěvují jsme jej v nezměněné podobě přenesli i na náš web.

Stálicí mezi hokejbalistkami je Petra Holoubková, která obléká v Lize žen dres týmu Svítkov Stars a aktuálně bojuje o nominaci na červnové mistrovství světa Masters žen. Na hokejbalových hřištích ji s přestávkami můžeme vídat již od roku 1999, kdy vzala ve třinácti letech hokejku poprvé do ruky. Nezastavila ji ani mateřská přestávka a jejím momentálně největším cílem je si vybojovat nominaci, a i nadále se bavit hokejbalem.

Živou mě z hřiště nedostanou

Hrajete Ligu žen za Svítkov, tak jak jste se svými výkony spokojená?
Se svými? Hraju za Svítkov, jsem jen jeden z mnoha článků tohoto týmu a výsledky týmu jsou takové, že začátek letošní Ligy se nám hrubě nepovedl a spokojená jsem rozhodně nebyla. Na druhou stranu druhé kolo Ligy žen již bylo lepší a třetí kolo, to byl výkon, který dělá tým týmem. Holky díky, jedem stejně i dál!

Jak moc velká motivace je pro Vás zúčastnit se světového šampionátu Masters?
Tak velká, že si to ani nedokážete představit. Momentálně je to cíl, kterému hodlám podřídit celou letošní sezónu. Co je ve sportovním životě víc, než zahrát si za národní výběr po boku holek, se kterými hraju už roky hokej i hokejbal a jsou mojí druhou rodinou? Víc je už jen to MS po jejich boku vyhrát ...

Byl by to pro Vás popřípadě vrchol Vaší hokejbalové kariéry? Nebo máte v plánu se hokejbalem bavit i v dalších letech?
Neplánuju konec sportovní kariéry, i když přiznávám, že jestli se do konečného výběru na MS Masters dostanu, bude to možná můj vrchol. Ale hokejbalem i hokejem a dalšími sporty se chci bavit dál, živou mě z hřiště nedostanou (úsměv).

V roce 2006 jsem se díky Světovému poháru k hokejbalu vrátila

Když jste začala s hokejbalem, napadlo Vás, že byste někdy mohla na velké akci obléct reprezentační dres?
Tak to určitě ne, tenkrát ani národní tým žen nebyl. Byl to rok 1999. Ambiciózní jsem určitě byla a makala jsem na sobě, ale že někdy bude nějaké MS a já budu stát na modré čáře v národním dresu, tak to by mě ve snu nenapadlo. Pak ale v roce 2006 jsem si zahrála na Světovém poháru, prvním v historii, kdy se účastnil český tým žen a v roce 2009 na MS. Z obou akcí mám bronzovou placku, ale už jsou značně zaprášené ...

Jak jste se vůbec k hokejbalu dostala a jak dlouho ho hrajete?
K hokejbalu jsem se dostala v roce 1999, začínala jsem v HBC Jokerit Chrudim. Byly tam nějaké pauzy, tenkrát jsme byly první registrovaný tým žen v ČR a moc nebylo s kým hrát, takže jsme vydržely trénovat bez pravidelných zápasů tak dva roky a tým bohužel zanikl. Pak jsem začala hrát lední hokej s holkami, proti kterým jsme si ještě jako hokejbalistky zahrály přátelák a v roce 2006 jsem se díky Světovému poháru k hokejbalu vrátila. A hraju ho doteď.

Děláte také jiné sporty?
Cca 19 let hraju lední hokej. Mám ráda vytrvalostní běh, oblíbená trasa 10 km a jednou za čas výzva v podobě půlmaratonu. Mám ráda cyklistiku, také jsem si zkusila jeden závod a určitě u toho jednoho závodu nechci zůstat.

Úlevy mají jen hráčky starší 55 let

Máte malou dceru, bude hrát taky hokejbal, nebo jí chcete dát na jiný sport?
Lada mě dělá neuvěřitelnou radost, je jí pět let. Zatím byla jen na pár cyklozávodech, z toho prvního má dokonce stříbrnou medaili. Sportujeme spolu, máme oblíbenou trasu v lese, Lada jede na kole a já s ní běžím. Ale co se týče sportu, je jiné povahy než třeba já, chybí ji dravost a touha po vítězství. Zatím ji hokejbal nebaví. Na co ji chci dát? Spíš, co si ona vybere, čekám, s čím přijde. Zatím to spíš směřuje k tančení nebo kreslení. Mě na hokejbal také nikdo nedával, možná proto jsem u něj tak dlouho zůstala.

Jak těžké pro Vás bylo vrátit se po porodu zase do plné kondice a také zpátky na hřiště?
Hodně jsem v té době jezdila na kole a tahala v kočárku Ladu, takže fyzickou kondici jsem získala zpět docela brzy, ale nějaká pauza tam byla, protože jsem nechtěla nikde daleko moc jezdit, chtěla jsem se věnovat Ladě.

Jak velký je rozdíl nebýt v týmu převážně mladých holek, ale již žen vyššího věku, které začaly s hokejbalem později?
Spoustu z nich znám. Ten tým je právě to, co mě tak strašně motivuje a já si chci prostě zahrát na MS po boku holek, které už roky znám. Stát na modré čáře a poslouchat hymnu s holkami, se kterými jsem zažila tak strašně moc, co může být v životě sportovce víc? No vlastně otázka byla trochu jiná, ve Svítkově patřím k těm starším. A teď jsem v Masters jedna z nejmladších, role se obrací, asi budu sbírat balonky...

Jak moc přísným trenérem je Martin Motyčka? Bere na kempech Maters ohled na věk hráček? (smích)
Zatím nebylo moc času pana Motyčku poznat, byl teprve jen jeden kemp. Myslím, že se seznamuje s tím, co ho s námi čeká. Ale věřím, že nebude litovat. Co vím, tak úlevy mají jen hráčky starší 55 let ...

Autorkou titulní fotografie Jana Nekolová