Posezónní rozhovor o minipřípravce

Minipřípravka (Petr Korbel) - Kategorií je mnoho a ještě stále nemáme seriál rozhovorů u konce. Nyní přichází předposlední díl s trenérem minipřípravky/mikropřípravky Michalem Pospíšilem.

Ahoj Michale. Hodnotíme kategorii, kde se sice snažíme o něco jiného, ale případný úspěch také potěší. Vezmeme to postupně. Nejprve, jak jsi spokojený s počtem dětí na trénincích?
 
Dětí na trénincích máme stále dost a jen za letošní sezonu do minipřípravky přibylo dalších deset dětí a žádný neskončil. Chci taky říct,že k nám chodí děti kterým jsou teprve čtyři roky, a i když si spíše jen hrají, jsem rád, že je máme.
I když dětí máme dost jsem vděčný za každou holčičku a kluka, který k nám přijde.
 
Jako nezúčastněný pozorovatel musím říci, že Vám nezávidím. Dětí málo není a ukočírovat je není rozhodně nic jednoduchého. Jak to zvládáte?
 
Proti jiným kategoriím máme dost trenérů a asistentů a prima vedoucí, kteří s dětmi pracují. Nejhorší období je vždy v době náborů, kdy chodí spousta dětí a rodičů, a chvilku nám trvá, než se tréninky dostanou do toho správného  režimu. Jediné co nám trochu vadí jsou pozdní příchody na tréninky, které narušují celou tréninkovou jednotku.
 
Daří se při tom všem dodržovat tréninkové plány?
 
Tréninkové plány se nám více či méně daří plnit. Největšími nepřáteli jsou počasí, které nás několikrát nepustilo na hřiště, a v neposlední řadě nemoci. Někdy si myslím, že by tréninkové jednotky by mohli být delší, protože nestihneme to, co jsme chtěli, ale děláme vše aby se to do příští sezony zlepšilo.
 
Hráči ročníku 2005 odcházejí do přípravky. Myslíš, že jsou připraveni?
 
Myslím si že hráčům, kteří odchází do vyšší kategorie, nemáme již co nového dát a proto jdou dál. Myslíme si, že jsou připraveni. Každý má jiné přednosti i slabiny, ale kluci jsou šikovní a hru na velké hřiště si také už vyzkoušeli a tak vědí do čeho jdou.
 
Zpět k minipřípravce. Co turnaje Východočeského přeboru: Obecně panuje spokojenost nebo ne?
 
Z Východočeským přeborem jsem vcelku spokojen. Sice se nám nepodařilo udržet pohár doma, ale je to sport a není každý den posvícení. Některé turnaje nám vyšly na jedničku a v jiných jsme hlavně díky marodce propadali zoufalství. I tak musím všechny hráče pochválit za odvedenou práci, jestli to tak můžu říct.
 
Co ti menší, neztratili se?
 
Do hry o Východočeský pohár se zapojili i ti nejmenší hráči a musím je pochválit, že i když zrovna moc nevyhrávali, nikdy neskončili na posledním místě a bojovali až do konce, co mě třeba u těch větších hráčů chybělo. Pro prcky byl připraven turnaj o pohár trojkorunky (ročníky 2006 a mladší ve formátu 3+0 na malé branky - pozn. red.), kde si naopak kluci vedli skvěle. Těm malým to ještě chvilku potrvá, ale i oni budou vyhrávat!!
 
A co bys klukům na závěr do příštího roku vzkázal?
 
Co bych vzkázal? Rád bych, aby kluci do tohoto sportu dali srdíčko, aby hráli ne pro výhru, ale proto, že tu hru mají rádi a že je baví. Je skvělé se na kluky koukat když se jim něco podaří a oni se s toho radují. A právě to je ten vzkaz: Radujte se ze hry, z vítězství i prohry, protože to Vás posílí.