Ondra Modrý: Finále nám již začalo

Rozhovor (Martin Bulva) - K rozhovoru jsem si pozval novou posilu STARS z kategorie starších žáků Ondřeje Modrého, který před letošní sezonou přestoupil do našeho klubu z Heřmanova Městce.

Ahoj Ondro,

půjdeme hned na věc: Zeptám se tě, jak by jsi zhodnotil víkendový dvojzápas v Poličce proti domácímu 1. HBC Svitavy?

Dvojzápas v Poličce bych rozhodně nezařadil mezi špatné zápasy našeho týmu. Oba zápasy mi přišly vyrovnané, i když výsledek prvního zápasu tomu nijak neodpovídá. Z druhého zápasu jsem víc spokojen i co se týče osobního výkonu.

Kde vidíš největší příčiny prohry v prvním zápase?

Asi nedůraznost u naší brány. Jejich hráči to pokaždý motali kolem tyček a v předbrankovým prostoru, ale naše důraznost tam byla slabá. A směrem dopředu asi malý počet zakončení. Nesnažili jsme se hledat v lepších pozicích nebo se prosazovat v souboji jeden na jednoho, než jednoduše vystřelit.

Druhý zápas byl z naší strany o poznání lepší, vyrovnání proběhlo zhruba minutu a půl před koncem při power play. Je to již po druhé co se našemu týmu podařilo takto vyrovnat. Myslíš že to je náhoda nebo velká snaha zápas posunout do nájezdů (pozn. úspěšná power play s Alfou a nyní se Svitavami)?

Myslím že jsme šli na hřiště s pocitem, že nám to už jednou vyšlo a to nám určitě taky pomohlo. U brány po nahození to pak je asi také trochu o štěstí, kam se míček odrazí, nám to vyšlo už dvakrát. A motivace jako udržení si druhého místa za podmínky získání alespoň jednoho bodu je myslím si dost velká.

To máš jistě pravdu, ještě nás velmi zaujalo tvoje chladnokrevné zakončení samostatného nájezdu, který jsi musel v nadstavbové části proměnit, jinak by byl konec série. Mohu říci, že mám pár zápasu již za sebou, ale aby někdo v tak důležitém momentu šel do „forsberga“ to jsem ještě neviděl:o).

Věděl jsi dopředu co budeš dělat a nebál jsi se že tvůj pokus skončí na domácím brankáři (pozn.: nájezdy vyhráli domácí Svitavy)?

Už od začátku jsem věděl, že když na ten nájezd půjdu, že ho udělám. Nervózní jsem nijak nebyl, věděl jsem, že se mi povedl i jinde, kde jsem byl nervózní mnohem víc.

Tak, jak je naše série při power play velmi úspěšná, to se již bohužel nedá říci o naší úspěšnosti při samostatných nájezdech. Brankář Synek nás drží, ale nedaří se nám je přetavit v naší výhru. Myslíš si že to je o štěstí, nebo tuto disciplínu podceňují samotní exekutoři samostatných nájezdů?

V těchto nájezdech jsme měli i velikou smůlu. Honza Strouhal ze dvou nájezdů dvakrát rozezvonil tyč, Vojta Novotný zase trefil konec golmanovy hokejky. Tyto nájezdy jsme rozhodně neprohráli tím, že bychom je neuměli.

Kapitána domácích Holce znáš z reprezentačních kempů. Je to velmi šikovný hráč po technické i morální stránce, proběhlo nějaké hecování před naším dvojzápasem?

Tak určitě tam hecování bylo z obou stran. Ale na druhou stranu, u koho by nebylo, když je to dvojzápas o druhé místo v tabulce.

Otázky ze zápasu se Svitavami, bych zakončil úvahou. Jak si myslíš, že dvě výhry domácích promluví do boje o první až třetí místo Svitavy z posledních čtyřech utkání vyhráli tři a vyrovnali krok s našim týmem.

My jsme do Poličky jeli s cílem přiblížit se prvnímu místu a to se nám nepovedlo. Spíše jsme se přiblížili k tomu horšímu - třetímu. Teoreticky je první místo ještě hratelné, ale osobně si myslím, že největší souboj bude mezi námi a 1. HBC Svitavy o to druhé.

Každým prohraným zápasem se nám vzdaluje šance na MČR starších žáků, jak to vidíš ty sám za sebe? Věříš stále, že se tam jako tým podíváme? Jaké je odhodlání v týmu se o tento turnaj porvat? Sám jsi pamětníkem finálové účasti ještě z působení v Heřmanově Městci.

Nám teď už "finále" začalo. Jestli chceme do Prahy, nesmíme již nic prohrát a myslím si, že na to máme. A jako tým si myslím, že porvat se o postup chceme. Když se bavíme mimo hřiště, ještě jsem neslyšel, že by někdo řek, že tomu nevěří. Slyším občas váhavé odpovědi, ale všechny jsou pro nás kladné. Jenom docílit toho, aby ta odpověď byla stoprocentní a stoprocentní sebedůvěra byla i na hřišti. Pak to půjde mnohem líp.

Věříme v klubu, že se nám to podaří.

Letošní rok jsi nastoupil i v zápasech mladšího dorostu, kam příští rok postupuješ. Jak se ti hrálo o ligu výš, kde hráči jsou rychlejší, techničtější a na vše je méně času?

Na první zápas jsem nastoupil po zdravotní stránce né zrovna fit. O to se mi hrálo hůř a sebevědomí do dalších zápasů mi to snížilo. V prvních zápasech jsem se míčků spíše pouze zbavoval vyhozením o mantinel, ale s přibývajícími minutami jsem si věřil víc a víc. Poslední zápasy jsem se už cítil herně dobře i v této kategorii.

V úvodu našeho rozhovoru jsem uvedl, že jsi k nám přišel z týmu Heřmanova Městce, tak bych se tě rád zeptal jak ses sžil s novým kolektivem, trenéry a prostředí kolem svítkovského klubu?

Osobně se zde cítím v týmu líp než tam. Mnohem líp jsem zapadl. A trenéry porovnávat nejde. Vedení týmu funguje úplně jinak, trenéři se nám věnují mnohem víc jako jednotlivým hráčům a to mi vyhovuje. A možnost zapojení se do starší kategorie mi hodně prospěla. V Heřmanově Městci taková možnost nebyla, proto si myslím, že jsem se zde stal lepším hráčem.

Součástí tréninkových období jsou i soustředění. Ty sám jsi zažil v našem klubu dvě, letní v Hronově a zimní ve Dvoře Králové. Jsou tyto soustředění pro hráče přínosem? Těšíš se na ně, nebo to bereš nutnou rutinu každoročních cyklu?

Od soustředění ve Dvoře Králově se těším na další. Není to klasické se scházení v hale třikrát týdně na hodinu a půl. Tady jsme tři dny celý tým dohromady. To je přínosem pro týmového ducha. A myslím si, že to všechny baví mnohem víc.

Dnes v klubu využíváme moderní pomůcky jako flowin, lebert, bosy atd. Jak by si ohodnotil tyto nové metody známé spíše z fitness center? Hokejbal se zrychluje, přitvrzuje je potřeba pracovat na zpevnění středové části těla. Cítíš se stabilnější v osobních soubojích?

Rozhodně. Nejvíc asi z flowinu. Hlavně mě to baví i mnohem víc než klasické posilování.

Jelikož se tvoje mamka stala vedoucí týmu naší kategorie, je nyní doma hokejbal tématem číslo jedna?

Tématem číslo jedna snad ani ne, já se soustředím na svojí hru, mamka na svoje vedení týmu.

Děkuji ti za vyčerpávající odpovědi, přeji ti hodně týmových a osobních úspěchů. A hlavně radost ze hry!

Není zač, děkuju.