Není pochyb o tom, že bychom neměli v Extralize co dělat" říká trenér Petr Kopečný

A tým (Martin Hlavsa) - Naše áčko dosáhlo v první extraligové sezóně po mnoha letech na čtvrté místo. I když je to umístění nepopulární, pro nás jako pro nováčka soutěže je to zcela jistě úspěch. Sezónu hodnotí v následujícím rozhovoru trenér Petr Kopečný.

Petře, před sezónou padalo hodně slov z široké veřejnosti o tom, zda Svítkov do extraligy patří a jak zvládne první sezónu. Po skvělém podzimu přišlo o něco horší jaro, ale opět skvělé play off. Jsi s celkovým čtvrtým místem spokojený?

Předsezónní prognózy nám moc nepřály, ani jsme sami nevěděli, kam nás výkony v rámci extraligové tabulky zařadí. Ano, výkony podzim-jaro-playoff byla taková sinusoida, každopádně není pochyb o tom, že bychom v Extralize neměli co dělat. Spokojený jsem nadmíru, jen mě trochu mrzí, že jsme se proti Kertu před našimi úžasnými fanoušky neprezentovali kvalitním výkonem tak jako v Praze.

Krom Letohradu jsme dokázali v základní části bodovat s každým soupeřem. To tě rozhodně musí těšit. Který zápas by si označil za nejvíce povedený a který naopak za nejhorší?

Nejvíce povedený zápas byl určitě derby s Alfou, kterou jsme přejeli 5:0 a pak rozhodně oba domácí zápasy playoff s Karvinou. Nejhorší dva zápasy byly na Kladně a v Dobřanech. To místy připomínalo frašku z naší strany – ještě teď mi z toho není dobře.

Zvládnul bys srovnat 1.  ligu mužů, kde jsme roky působili, s extraligou? Kde jsou největší rozdíly obou soutěží?

Tak zde asi není o čem. Od kvality hráčů, brankářů, ale i trenérů. Zároveň pro mě to bylo utvrzení, že v jednom trenérovi se to nedá stíhat a musíš mít širší realizační tým. Navíc se jede stále na krev, nelze vypustit žádný souboj, žádný zápas.

Jádro týmu, které postoupilo do extraligy zůstalo pohromadě. Před a během sezóny přišlo několik posil. Kterou by si označil za tu nejvíce platnou?

Nejvíce rozhodně zazářil Tomáš Hudec, který si svými výkony vysloužil i pozvánku do repre. Výrazně nám pomohl i Ondra Lux a nerad bych zapomněl i na Lukáše Horvátha – obránce jeho kvalit jsem dlouho neviděl. Pro mě osobně byla ale největší posila Honza Hrabica, který mi obrovsky pomohl na střídačce. Díky němu jsem se posunul dopředu a byl mi i velkou oporou. On ví a za to mu patří absolutorium.

V play off jsme ve čtvrtfinále nastoupili na velezkušenou Karvinou. Jaká to byla série? Prohrávali jsme již 0:2 a otočili na konečných 3:2 na zápasy? Ukázal tým charakter?

Série to byla docela bláznivá. Musím se přiznat, že mě osobně nezastihla v nejlepším psychickém rozpoložení. Bylo to i znát na prvních dvou duelech v Karviné, které jsme vcelku prospali a na cestě domů si uvědomili, že se hraje playoff. Doma jsme věděli, že to urveme za každou cenu a pátý zápas byl o charakteru. Vedli jsme, prohrávali jsme, ale i díky divákům, kterých ve všední den večer přijelo snad třicet, se nám to podařilo. Byl jsem strašně rád za kluky a za celý klub, který Extraligou žije a zaslouží si ji.

Semifinále play off nás již čekal pozdější mistr HC Kert Park Praha. Opticky jsme ze hry neztráceli, ale Kert byl chladnokrevný. Co sérii rozhodlo?

Psát o klišé pojmu „zkušenost“ asi ve spojitosti s Kertem nikoho číst nebaví. Opticky jsme možná neztráceli v Praze, doma to byla trochu až ostuda. Šance jsme měli, vždycky chyběl kousek. Prohráli jsme si sérii sami – Kertu jsme totiž nabídli až moc šancí na skórování. Zásadní - práce okolo branky byla z naší strany školskou terminologií nedostatečná.

V sezóně se ti podařilo zapojit hned několik juniorů a dorostenců. Pravidelně hrálo hned šest juniorů (Bláha, Kábrt, Malý, Korec, Korbel, Shejbal) a dorostenec Martínek. Zkušenosti v brance posbíral i Jirka Šťovíček. Někteří další ještě pár zápasů vyzkoušelo. Překvapilo tě, jak se mlaďáci z nejvyšší úrovní vypořádali?

Překvapilo mě to u Dana Martínka, Adama Korce a Filipa Shejbala. U hráčů jako je Bláha, Malý, Kábrt a Korbel jsem věřil, že to zvládnou. Každopádně všem patří velký respekt za to, že zvládli přechod na nejvyšší tuzemský level hokejbalu. A to ještě budou hrát juniorku příští rok.

Tým na závěr základní části i play off doplnilo několik hokejistů. Jak si z klukama byl spokojený a proč si se k tomuto kroku opět rozhodl?

Tak Ondra Matýs a Tom Zeman s námi hráli již vloni při tažení první ligou až na samotný vrchol a byla by mi skoro až hanba je do týmu nezapracovat, když i díky nim naši mladí dnes Extaligu hrají. Martin Kubíček a Mato Paulovič nás na pár zápasů doplnili, jelikož jsme dojížděli na počet. Během sezony nám skončilo, nebo jsme se rozloučili se spoustou kluků a jednoduše jsme již neměli kde brát. Vždyť v semifinále nám nehrál ani Tomáš Hudec (playoff s Ježky) s Ondrou Waberem (dovolená). Široká soupiska je základ a poučení pro roky následující. Spokojený jsem s nimi určitě byl, i když řeknemě si narovinu, hokejbal je jiný sport a mnohdy to bylo i pro ně náročné.

V sezóně proběhli i změny v realizačním týmu. Jak důležitý je realizační tým pro fungování celého A-týmu?

To je naprostý základ pro hladké fungování týmu. U nás se mají hráči jak v bavlnce a mnohdy by si to snad ani nezasloužili (: Náš tým v čele s vedoucí Alčou Malou, Kajkem Jankurou, Honzou Hrabicou a mnou byl naprosto úžasně sladěný. Neměl jsem si na co stěžovat a čím více se blížil závěr sezony, tím více jsme se mohli soustředit čistě jen na sport a neřešit nic okolo. Všem v realizačním týmu bych i touto cestou chtěl moc poděkovat za veškerý čas a úsilí, který tomu věnovali a že to stálo za to.

Jak již si zmínil, podmínky pro Extraligu jsou ve Svítkově pro náš A-tým na vysoké úrovni. Zřejmě i naše áčková kabina je jedna z nejlepších v republice. Je tenhle komfort pro hráče z tvého pohledu důležitý? Doslova se dá říct, že tam kluci tráví spoustu volného času. Vířivka, klimatizace, televize, gauč – prostě pohoda ne?

Tak to má být – mají velký komfort, ale musí tomu odpovídat i přístup. Po chvíli to bereš jako samozřejmost, a proto se to musí stále připomínat. Na druhou stranu, jak píšeš – do šatny chodí hrát PSP, jezdí se společně koukat na Oktagon a další věci. Po tréninku posedí, nebo se sejdou dřív. Je to takové centrum, které pravidelně využívají, a to je super. Máme i zázemí na přespávání apod.

V čem se musíme do další sezóny zlepšit, abychom na podobný úspěch navázali. Věříš, že se ze Svítkova stane extraligová bašta, a že máme ještě možnosti klub posunout?

Rozhodně máme, ale je to vždycky těžké a stojí to dost úsilí. Navíc se posouvají i ostatní kluby okolo nás. Když vidím, jak roste třeba Heřmaňák, nebo Letohrad, tak tě to nutí makat. My se nyní musíme obalit větším počtem hráčů v mužích a nebát se ohrávat vlastní hráče. Vždy je to nějaký balanc, ale potenciál a našlápnuto na to máme dobře.

Nejde než se zastavit u našich fanoušků. Po letech vzbudil A-tým velký zájem o naše zápasy na domácím hřišti. Bubny, pokřiky, dýmovnice, Marwin a asi to nejlepší pátý zápas v Karviné, kde možné i fanoušci ten zápas zlomili na naši stranu. Takový zájem asi potěší, že?

Ještě teď mi naskakuje husina, když si na to vzpomenu. My tu pohádku s fanoušky žijeme už dva roky v kuse a je to hrozně příjemný. Když nastupuješ na zápas a prckové stojí ve špalíru a skoro se perou o to, kdo si plácne s Kubou Králem a Lukášem Novotným. No a když na stole vedle nesmrtelného Marwina fandí i slavista Radek Malý (otec Matyho Malého), který na hokejbal nechodil, tak si říkáš, že jsme asi něco v lidech probudili, že chodí fandit. Byli úžasní ♥

Co můžeme nabídnout do další extraligové sezóny? Budeme opět tým doplňovat?

To je ve hvězdách..