Máme na to získat na jaře medaili

Rozhovor (Radek Cinko) - Blíží se start jarní části extraligy mladšího dorostu a tak přišel čas na rozhovor Radka Cinka s jeho hráčem Vojtou Novotným, který před časem vyšel na stránkách www.hokejbal-vychod.cz v rámci projektu Mladá krev.

Ahoj Vojto, nejdřív ze všeho bych ti chtěl poděkovat, že jsi přijal pozvání k tomuto rozhovoru. Zkus, prosím, sám sebe čtenářům trochu představit. Mám na mysli říct o sobě, kde a jak jsi s hokejbalem začínal, kde hraješ teď a kam až bys to rád jednou dotáhnul.

Tak s hokejbalem jsem začínal, když mi bylo 6 roků v týmu Svítkov Stars. Často hraju v útoku a nebojím se udělat kličku nebo zahrát tvrdě do těla. V budoucnosti bych rád hrál za A-tým Svítkova a zkusil se probojovat do reprezentace.

Seniorská reprezentace je smělý cíl, máš nějaký hokejbalový nebo obecně sportovní vzor a nějaké motto, kterým se řídíš a které tě žene stále výš?

Tak konkrétně sportovní vzor ani motto, kterým bych se řídil, nemám. Ale určitě je hodně věcí, které mě ženou stále výš a dodávají mi motivaci na sobě pracovat.

Budeš ochotný jich čtenářům pár vyjmenovat nebo si je radši necháš pro sebe?

Raději bych si je nechal pro sebe (tajemný úsměv).

Dobře, budu to respektovat. Při přípravě tohoto rozhovoru jsem zkoumal i tvoje statistiky a zvlášť ty z mladšího dorostu zavání tak trochu černou magií, čím to je, že se ti i ve vyšší kategorii tak daří? Máš nějaký předzápasový rituál nebo talisman?

Tak je to hlavně tím, že nastupuju za mladší dorost už třetím rokem a posbíral jsem nějaký ty zkušenosti na to, aby se mi začalo konečně bodově dařit. Potom jsem rád za to, že dostávám hodně prostoru, což mi vyhovuje. Pak nesmím zapomenout na spoluhráče, s kterými jsem sehraný, a z toho pak vyplývá, že budu mít na kontě nějaký ten bod, za což jsem rád, ale důležitý je ten týmový výsledek a to, že jsme se probojovali do jarní části extraligy. Žádný rituál či talisman nemám.

Jaké si kladeš na jarní část Extraligy mladšího dorostu cíle?

Cíle jsou ty nejvyšší. Samozřejmě vím, že jsme hodně podceňovaný tým a že nám moc lidí nevěří, ale já si myslím, že máme na to, abychom obsadili nějaké medailové příčky. Sice očekávám, že jak je zvykem, tak některé týmy budou posíleny hokejisty a může za ně nastupovat úplně jiný tým, než hrál základní část, ale my když ze sebe vydáme co nejvíc, tak máme šanci se dostat co nejdál.

Pozvánka na kemp U14 v Letohradu u tebe byla samozřejmostí, jak sis účast na kempu užil?

Ze začátku jsem nevěděl, jestli pojedu, protože jsme měli hrát původně domácí zápas za dorost proti Vsetínu, který na poslední chvíli zápas zrušil. Takže jsem nečekal, že pojedu na kemp, ale jinak jsem si ho užil a měl jsem šanci porovnat síly s ostatníma ve stejné věkové kategorii.

Myslíš si, že tě podobné akce posouvají hokejbalově dál a dodávají ti sebevědomí i do klubových soutěží?

Jsem rád, že dostávám pozvánky, a určitě mě to posouvá v hokejbale dál a sebevědomí mně to, v jisté míře, dodává taky do zápasů.

Na závěr ti chci poděkovat, že sis na rozhovor našel čas a za sebe i za redakci ti přeju hodně úspěchů a dosažených cílů jak ve sportovním, tak i v osobním životě. Je ještě něco, co bys čtenářům rád vzkázal nebo bys chtěl někoho takto na dálku pozdravit?

Já ti taky děkuju za příležitost k rozhovoru, jinak asi nic podstatného, co bych musel vzkázat ostatním, není.