Jan Mroviec chytá extraligu na Kertu

Extraliga (Filip Červinka, úvod red.) - Juniorský vicemistr světa 2014 a náš kmenový brankář Jan Mroviec dostal možnost zachytat si hokejbalovou extraligu a to hned v kádru úřadujících mistrů České republiky. Na stránkách www.hokejbal.cz s ním vyšel rozhovor z pera Filipa Červinky, který pro naše čtenáře přetiskujeme v nezměněné podobě.

Obhájce extraligového titulu HC Kert Park Praha v letní pauze nezahálel a svůj už tak nabitý tým ještě více posilnil. V loňském ročníku neotřesitelnou gólmanskou jedničku Petra Mikla doplnil juniorský vicemistr světa z roku 2014 Jan Mroviec ze Svítkova, který si hned v prvním zápase letošní sezony CROSSDOCK Extraligy připsal skalp silného Kladna! „Byl jsem si vědom toho, že pokud to nevyjde, druhou šanci už nemusím dostat,“ uvědomoval si čtyřiadvacetiletý strážce pražské svatyně.

Před sezonou jste přestoupil do kádru extraligového obhájce titulu. Jak se vaše spolupráce s aktuálně nejsilnějším celkem CROSSDOCK Extraligy upekla?
Před sezonou se mnou mluvil předseda svítkovského klubu Petr Kopečný o tom, zda bych ještě nechtěl zkusit extraligu. Řekl jsem mu, že bych rád hrál extraligu, ale že mi bohatě stačí dojíždění z Prahy do Svítkova, natož ještě někam jinam. Uplynulo pár dnů a přišla mi smska od Petra: „Bude ti volat David Kuna.“ David sháněl gólmana k Péťovi Miklovi do Kert Parku, a to byla samozřejmě nabídka, která se neodmítá!

Co vůbec děláte v hlavním městě? Už naplno pracujete, nebo se stále věnujete studiu?
Školu jsem dokončil v červnu, ale už předtím jsem pracoval jako redaktor a reportér v České televizi. Od ukončení studia se toho zase tolik nezměnilo. Jen mi přibylo více práce a tréninků, ale do školy se zpátky nechystám.

Po titulu juniorských vicemistrů světa v Bratislavě z roku 2014 jste pak zažil kratší epizodu v extraligovém Letohradu a pak se spíše objevoval v první lize za mateřský Svíkov. Budete ale i nadále připraven pomoci Svítkovu, který dělá všechno možné, aby se stal top klubem? Co vůbec říkáte na jeho progres?
Svítkov má dlouhodobou koncepci a chce časem postoupit do extraligy. V tuhle chvíli je tam spoustu mladých kluků, kteří rostou pro velký hokejbal. Já bych si tam rád někdy zahrál extraligu. Vzhledem k mé práci bych ale nejspíš nestíhal dojíždět na tréninky. Dlouho jsem zvažoval, že bych si dal na nějaký čas pauzu, ale jak už jsem zmínil: Kert Park se neodmítá. Navíc je tam úžasná parta lidí, nic podobného jsem ještě nezažil. No ale zpátky k vaší otázce. Jsem připraven chytat za Svítkov. S trenérem jsme se ale domluvili, že na podzim určitě jen výjimečně. Prostor by měli dostat hlavně kluci, co tam trénují. Martin Černický zraje jako víno a v osobě Lukáše Novotného roste Svítkovu budoucí jednička pro extraligové zápasy. 

Jsem rád, že mi nikdo nepočítal úspěšnost zákroků během přípravy

Kert Park, to je co hráč, to velká osobnost. Jak vypadají tréninky, kdy čelíte střelám a kombinacím takových hvězd, jako je Martin Kruček, Tomáš Wróbel a další? (úsměv)
Jsem rád, že zůstalo u toho „a další,“ protože na Kertu je takových kluků minimálně deset! Tréninky jsou pro brankáře určitě náročnější než kdekoli jinde, protože se musíte soustředit na každou situaci. Trochu mi to připomíná časy, kdy jsem jezdil na reprezentační kempy. Ti kluci dokáží vytěžit branku z čehokoli. Hlavně prvních pár týdnů bylo pro mě hodně těžkých. Dostával jsem se do toho pomalu a naši střelci jsou vážně dobří. Jsem rád, že mi nikdo nepočítal úspěšnost zákroků během přípravy. (smích)

V sobotu jste si připsal povedenou premiéru v dresu mistra proti Kladnu v repríze loňského finále. Kdy jste se o nominaci na zápas dozvěděl a byl jste zdravě nervózní?
Dozvěděl jsem se o tom asi tři dny před zápasem. Nervózní jsem nebyl, ale samozřejmě jsem si byl vědom toho, že pokud to nevyjde, druhou šanci už nemusím dostat.

Úvodní zápas jste vyhráli 5:3, co rozhodlo o vašem úspěchu z pozice gólmana?
Z pozice gólmana asi první třetina a závěr té druhé. Chytal jsem po delší době ostrý zápas a kluci mi v první třetině hodně pomohli. Když mělo v té druhé Kladno víc ze hry, už jsem byl rozchytaný. Pak ale přišly dva rychlé kladenské góly a následně jejich přesilovka a další šance. To jsme ustáli a chvíli před koncem třetiny jsme dali branku na 3:2. Myslím, že tam se ten zápas zlomil. 

Čelil jste 27 střelám, z nichž jste obdržel 3 branky. Byl jste se svým výkonem spokojený?
Určitě jsem nebyl zklamaný. S prvním gólem asi nešlo nic moc dělat. Druhý a třetí se chytit dal. Hlavně že se vyhrálo, to je nejdůležitější brankářská statistika.

Ve vší pokoře bych si přál, abychom vyhráli Česko-slovenský superpohár

V týmu působíte společně s Petrem Miklem, jenž měl velkou zásluhu na zisku loňského titulu. Máte od trenérů předem rozdělené role, že se budete pravidelně střídat, nebo šanci vždy dostane gólman s lepší formou?
Víme, že se o tom, kdo bude chytat, dozvíme včas. Všechno ostatní je na trenérech. Myslím, že všem je jasné, jak moc je pro Kert Park „Mikloš“ po loňsku důležitý. Dotáhl tým k titulu, navíc je to fajn kluk, který dokáže bavit kabinu, takže není úplně typickým gólmanem. (úsměv)

Povězte nám, jak funguje spolupráce dvou gólmanů v top extraligovém klubu? Je mezi vámi určitá zdravá rivalita?
Já myslím, že ne. Vycházíme spolu, na soustředění jsme spolu byli na pokoji a v kabině sedíme vedle sebe. Petr je jedničkou týmu a já se budu snažit být připraven pokaždé, když mě trenéři pošlou do branky. Na začátku sezony to pro mě nebylo snadné, nedostal jsem se do herní pohody tak rychle, jak jsem myslel, že to půjde, takže se soustředím na to, abych chytal každým dnem lépe. Chtěl bych tímto poděkovat našemu trenérovi brankářů Tomáši Dohnalovi, který se mnou celé léto pracoval a asi i dost trpěl. Bez něj bych se do branky proti Kladnu určitě nepostavil.

Do Kert Parku přišel před sezonou Dalimil Zvonek, jenž si dal tři roky pauzu od hokejbalu právě po výše zmiňovaném mistrovství světa juniorů. Co na něj říkáte? Ztratil něco ze svého umu, nebo na tom je stále tak dobře, jako před lety, kdy patřil mezi největší hokejbalové talenty nejen v České republice?
„Zvony“ je rozený sportovec. Přemýšlel jsem nad tím přes léto mockrát. Nechápal jsem, jak je možné, že mi to po tříměsíční pauze vůbec nejde, když „Zvony“ nehrál tři roky a je ještě lepší než dřív. Víte, on je výjimečný talent. V jeho případě ta hra vypadá strašně jednoduše. Přirovnal bych to k tomu, když si v NHLku na herní konzoli nastavíte nejnižší obtížnost a bez problémů projíždíte hřištěm a dáváte góly. Pokud bude hrát i nadále, čekají ho další tituly z extraligy a konečně i nějaký z mistrovství světa. Kluci si z něj dělají v kabině srandu, že je to hvězda minulého století, ale on je i hvězdou budoucnosti.

Otázka na závěr, jaké si dáváte pro letošní ročník ať už osobní, tak především zajisté ty týmové cíle?
Osobní cíle jsou jednoduché. Chtěl bych stíhat co nejvíc tréninků a zápasů a bavit se hokejbalem. Ty týmové jsou vlastně také jednoduché. Ve vší pokoře bych si přál, abychom vyhráli Česko-slovenský superpohár a poslední zápas extraligového play-off.