Dva naše týmy jedou na Česko-Slovenský Superpohár

Mladší dorost, přípravka (Petr Korbel) - Tituly Mistrů České republiky oprávnily náš klub vyslat týmy mladšího dorostu a přípravky na přátelská utkání se slovenskými protějšky, která se budou konat o následujícím víkendu v Nitře v rámci Česko-Slovenského Superpoháru. Nyní Vám přinášíme rozhovory Filipa Červinky s předsedou našeho klubu Petrem Kopečným trenérem přípravky Michalem Pospíšilem publikovaný na stránkách www.hokejbal.cz a www.hokejbal-vychod.cz.

Jsme rádi za možnost mezinárodní konfrontace, těší předsedu Svítkova Kopečného 

Na Československém Superpoháru máte hned dvojí zastoupení. Hráči do 10 let budou reprezentovat posledního vítěze přípravek a hráči do 16 let zase vítěze extraligy mladšího dorostu. Ocitáte se tak s Kladnem v pozici nejúspěšnějšího klubu v republice. Jak moc vás to těší?
Jsme rádi za možnost mezinárodní konfrontace se slovenskými týmy. Hráče z ročníků, kteří vyhráli tituly Mistrů ČR, sice mrzí, že si na této akci nemohou zahrát (důvod věkového posunu – pozn. aut.), ale musíme to vnímat jako rozvojové zápasy pro naši již tak úspěšnou mládež.

Bude klub účastí dvou družin výrazně finančně zatížen? A připravují se týmy nějak obzvláště na tyto zápasy?
Trochu mne mrzí, že svaz nepodpoří finanční injekcí své vyslance, respektive reprezentanty v řadách klubů na tuto akci. Nejde nám o desetitisíce, ale lehká podpora by byla vstřícným krokem, který byl však na svazu smetem ze stolu. Přípravy žádné nejsou… 

S jakými cíli na Československý Superpohár vyrážíte?
Užít si jednoznačně turnaj Mistrů a připravit klukům hezký program. Abychom nelítali v jeden den sem a tam, zajišťujeme oběma kategoriím přespání v Bratislavě a dva zápasy s místními týmy, případně výběry. 

Jaký má z vašeho pohledu význam tato akce pro hokejbal?
Význam vidím jednoznačně v tradici a rivalitě s poměřením sil „kdo je lepší“. 

Minulý ročník, jenž se konal v Kladně, se nesl v duchu demolice slovenských mládežnických mužstev. Myslíte, že letos se budou hrát vyrovnanější boje?
Jsem o tom přesvědčen!

 

 

Michal Pospíšil: Hráčům se snažím vštípit, aby bojovali jako jeden celek

Svítkov bude jako jediný reprezentovat východočeský hokejbal na Československém Superpoháru v Nitře. Na Slovensko navíc vysíláte dvě kategorie U10 a U16. Co to pro vás jako trenéra a klub znamená? 

Za klub jako celek by se asi měli vyjadřovat představitelé klubu, jsem trenérem pouze přípravky a mladších žáků, ale pokusím se odpovědět z pohledu angažovaného člena týmu. Určitě pozvání na Československý Superpohár do Nitry je zúročení práce s dětmi, rodiči a veškerými členy týmů – je jedno, zda se jedná o mladší žáky nebo přípravku, jde o radost ze sportu, který nás všechny baví. Pro náš klub je účast na tomto Superpoháru určitě velká výzva, konfrontace mezi Česko-Slovenským hokejbalem a radost z potkání pro mnohé vlastně s cizinci - jiným státem.

Těšíte se na Československý pohár hodně a cítíte i z řad svých svěřenců v kategorii do 10 let nadšení?

Obávali jsme se, že vzhledem k vzdálenosti nebudeme mít dostatek kluků do hry, ale zájem byl veliký a na vzájemný zápas jedeme se směsicí pocitů: Radost, že můžeme reprezentovat český hokejbal, ale zároveň s obavou, na jaké úrovni je slovenský hokejbal a co nás tam čeká. Moji hráči zatím soupeře z Nitry moc neřeší a nepřipouští si to, ale již spekulují, kdo s kým bude hrát, kombinují v hracím plánu a myslím, že pravá nervozita přijde až těsně před zápasem, jako ostatně pokaždé.

Trénujete kategorii U10, tedy současné mladší žáky. S jakými konkrétními cíli na tento svátek československého hokejbalu odjíždíte?

Hlavně si užít hokejbal se slovenským soupeřem! S týmem, který neznáme ze vzájemných zápasů a s nímž se již nemusíme nikdy potkat.

Co od souboje se slovenským soupeřem Gajary Flames očekáváte? Sobotní program úderem 11 hodiny otevíráte, budou hráči před utkáním nervózní?

Očekávám, vlastně ani nevím přesně co. Tým, který vyhrál minulou sezonu MČR vlastně kompletně přestoupil do kategorie mladších žáků a s přípravkami se teprve rozkoukáváme a výsledky máme hodně nevyrovnané, ale věřím, že když se kluci kousnou, tak předvedou pěknou hru.

Budete své svěřence na toto utkání nějak zvlášť připravovat?

Máme domluvené dva přípravné zápasy se sousedním klubem a budeme se snažit kluky připravovat hlavně v týmovém duchu. Není důležité, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme, ale přál bych si, aby kluci hráli jako jeden celek a z Nitry odjížděli s pocitem, že na hřišti nechali kousek srdíčka.

 

Jak jste vůbec spokojen s aktuálními výkony mladších žáků Svítkova? Držíte se na čele regionální skupiny Východ s osmibodovým náskokem na pardubické Autosklo!

Nejprve se zmíním o tom, že jsem do kategorie mladších žáků přestoupil až tuto sezonu, takže na úspěchu nebo neúspěchu nemám až tak velkou zásluhu, ale mohu říct, že po vlažném začátku sezony, kdy se kluci na hřišti spíše ztráceli, se začínají dostávat do tempa a věřím, že jim to vydrží.

V poslední době se na trenéry mládeže hodně naléhá, aby se mladí hráči jako je i kategorie do 10 let, nehnali za úspěchy, ale zažívali hlavně požitek z hry. Souhlasíte s tím?

S tímto názorem souhlasím tak na půl. Hráči malí nebo velcí se těší na každý zápas na každý turnaj, i když prohrají, tak je chválíme za každou maličkost, kterou na hřišti udělají dobře, ale ta výhra, ten pozitivní výsledek je také potřeba. Děti se z prohry za hodinku oklepou, ale někdy mě mrzí, že jdou do zápasu s tím, že stejně prohrají a to se potom těžko motivuje…

Co přesně se snažíte na trénincích a zápasech svým svěřencům vštěpovat?

Na hřišti a na tréninku se snažím klukům vštípit do hlaviček, že hokejbal je týmová hra a proto by se tak měli chovat jeden za všechny všichni za tým! Navíc se nebát jeden druhému omluvit.

Proč vůbec trénujete mladší žáky ve Svítkově? Není tajemstvím, že se zapojujete i do chodu přípravek a minipřípravek, kterých je ve Svítkově opravdu hodně…

Abych řekl pravdu, spíše se věnuji tréninkům přípravky, protože jsem se čtyři roky věnoval těm nejmenším a přestup do mladších žáků je přeci jen velký skok a potřebuji nabrat zkušenosti. Mladší žáci jsou výzva a je potřeba se posouvat dál. Otázka měla znít, proč vlastně trénuji a je jedno jakou kategorii… Jednou větou, baví mě to a jsem rád mezi dětmi.