ČTVRTSTOLETÍ 10. díl: Poslední podzimní kolo

Seriál ke 30. letům klubu (Petr Jílek, David Černický) - V hokejbalové extralize bylo sobotu 25. 11. 1995 na pořadu poslední podzimní hrací kolo, kdy proti sobě nastoupily dvojičky, které si v dané hrací dny mezi sebou soupeře dopoledne a odpoledne měnily. My se tak těšili na tolik očekávané východočeské derby s Kometou Polička, která byla tehdy našim častým soupeřem. Do té doby jsme s ní poměřili síly desetkrát, ale jednalo se pouze o přátelské nebo turnajové zápasy, ve kterých jsme dvakrát vyhráli, jednou remízovali a sedmkrát prohráli. Nyní nás tedy čekal ostrý zápas o body a rovnou extraligové.

15. kolo:

Svítkov Stars – D.A.S. Kometa Polička 3:2 (1:0, 1:0, 1:2) a nedohráno 83 vteřin před koncem zápasu!

branky – Janko, Jílek, Straka

asistence – Bukač, Klaban, Šilhánek, Adamů

vyloučení – 4:6 (Pavlovec 2, Klaban, L. Nekola)

průběh zápasu – 2:0, 2:1, 3:1, 3:2

sestava:

brankář: Martin Budinský (připraven Milan Sobek)

obrana: Petr Adamů, Pavel Šilhánek - Petr Jílek, Lukáš Nekola

útok: Petr Pavlovec, Martin Schejbal – Roman Bukač, Michal Janko - Pavel Straka, Jiří Klaban

Byť se jednalo o pozdní podzimní zápas, nad chrudimským hřištěm bylo krásné počasí, které přilákalo na tu dobu velké množství diváků, navíc k zápasu přijela i početná skupinka poličských fanoušků. Kometa byla jakožto extraligou „otřískaný“ tým, navíc obhájce bronzových medailí a výše postavený tabulkový tým jednoznačně favoritem tohoto utkání, což nás neskutečně motivovalo. I tehdy jsme nakonec nastupovali bez hokejových posil, na dvě obrany a tři útoky.

Od úvodního vhazování začal od podrážek doslova létat asfalt, čemuž napomáhala neuvěřitelná divácká kulisa, jakou jsme dosud nezažili. Soupeři jsme nedarovali ani milimetr. My se soustředili hlavně na zabezpečenou obranu, protože první inkasovat a následně dobývat branku Luboše Poula, bylo vždy jako psát diplomku na vysoké škole. Fyzicky jsme na tom byli velmi dobře a tak jsme odolávali nájezdům velmi šikovných hráčů jako byl Karel Geba, Jiří Mašík nebo Roman Schauer, jenž v poličském dresu střelecky zářili. Velmi důležité bylo, že jsme to byli my, kdo první otevřel účet zápasu. Vůbec svou první extraligovou brankou se prezentoval Michal Janko. Ani po přestávce jsme nepolevili a navíc jsme se mohli spolehnout na Martina Budinského v brance. Když v polovině zápasu Petr Jílek, svou typickou střelou od modré, prostřelil poličského brankáře a stav 2:0 vydržel do konce třetiny, začalo schylovat k překvapivému výsledku. Že Kometa v poslední třetině kopne do vrtule bylo jednoznačné. A hned na jejím začátku to dokázala rychlým snížením na 2:1. Dalším důležitým momentem byla využitá přesilovka Pavla Straky a odskočení opět na rozdíl dvou branek. Jenže i soupeř za nedlouho ukázal, jak se využívá početní výhoda. Drama vrcholilo, nervozita by se dala krájet a díky skandování skvělých diváků nebylo prakticky slyšet vlastního slova, byť se hraje venku. Polička, byla tzv. mistrem remíz, a nechtěla odjíždět s prázdnou. V samém závěru nás drtila jedním útokem za druhým. Jenže při jednom takovém se dopustila útočného faulu, což rozhodčí ihned pískají. To se samozřejmě hrubě nelíbí celému týmu, zvláště pak brankáři Luboši Poulovi, který v chumlu kolem rozhodčích jednoho z nich inzultuje! Jeho kolega nakonec 83 vteřin před koncem zápasu ukončuje toto derby s velký „D“, které svou úrovní patřilo mezi to nejhezčí. Po dvou týdnech je nám tedy potvrzen kontumační výsledek 5:0. Jak by ta necelá minuta a půl nakonec dopadla? Udrželi bychom vedení nebo odcházeli s dělbou bodů? To už je ve hvězdách. Nás tehdy hřálo vědomí, že jsme odvedli velmi nadstandardní výkon na všech postech a v době incidentu byli ve vedení.

Do konce podzimní části byly nakonec sehrány všechny zbylé odložené zápasy. Po rozpačitém úvodu jsme jako nováček přezimovali v krásném středu tabulky. Paradoxně ztráta (6 bodů) na medailové pozice byla menší než náskok (9 bodů) na záchranářské pozice! Jak již bylo několikrát řečeno, předsezónním cílem byla jednoznačně záchrana, potažmo zabydlení se na delší dobu mezi hokejbalovou smetánkou. Již tehdy nás všechny moc mrzelo, že přichází zimní přestávka. Protože nutno dodat, že jsme v té době (zpětně myšleno od vzniku klubu v roce 1990 až do roku 2008, kdy jsem ukončil hráčskou kariéru v A-týmu – pozn. autora článku) hráli v mužské kategorii vůbec nejlepší svítkovský hokejbal v historii. Zhruba od sedmého zápasu, tedy výjezdu na Zlínsko, jsme byli rovnocennými soupeři i těm nejsilnějším. Velkým mankem pro nás bylo, že jsme jako jediní v extralize stále neměli své hřiště! Na tréninky moc času nezbývalo, jelikož 90% hráčů chodilo do práce a když se z ní přišlo, byla brzy tma. Tak jsme se scházeli trénovat alespoň na necelou hodinku na malé hřiště za ZŠ Svítkov, kde nám školník rozsvěcel jedno světlo na budově školy. A i když brankáři toho moc vidět nemohli, stejně jsme to do nich „bušili“.

Příště (11. díl – 24. 2.): Navážeme na podzimní formu v Jihlavě a Kladně?