Archiv 2012: Rozhovor s Michalem "Kosťou" Hančem
07. 04. 2012 | Martin Bulva | Rozhovor "B" tým - V posledním vydání pravidelných rozhovoru s hráči svítkovského B týmu jsem Vám slíbil rozhovor s Michalem Hančem, pro většinu známým pod přezdívkou Kost’a.
Michal začal přípravu před lonskou sezonou coby brankář, do sezony však vlétl jako hráč v poli. Zdá se Vám to divné, jak se z brankáře stane hráč v poli? Čt’ete níže, dozvíte se vše.
Ahoj Michale,
než se ponoříme do tvé zpovědi, prosím zveřejni našim fanouškům a kamarádům, jak vznikla tvá přezdívka či jaký má význam? Přestože se známe dlouho, tak její prapůvod neznám ani já.:-)
Ahoj všem fanouškům Svítkova, spoluhráčům, bývalým i nynějším...
Svou přezdívku jsem podědil po bráchovi (o 10 let starším) někdy v době, kdy mi bylo6 aon mě dotáhl mezi své kamarády. Oba jsme byli hodně hubení (na fotkách z dovolené v Polsku v roce 1987 hrajeme fotbal na pláži a vypadáme jako reklama na Dachau...), proto tahle přezdívka. Brácha byl „Velkej Kosťa“, já „Malej Kosťa“. Od té doby mi to zůstalo, jen už bez toho přívlastku.
A ještě zajímavost; myslím, že pořád dost lidí v hokejbalu pořádně neví, jak se jmenuju. Když jsem před nějakými 15 lety začínal chytat za svítkovský A-tým, volali k nám občas lidi ze Svítkova a rozhovor v telefonu probíhal v následujícím duchu: Dobrý den, paní Kosťová, je Kosťa doma?“ J Ale to už je dávno.
Kdy jsi začal s hokejbalem, kdo tě k němu přivedl a proč sis ho zvolil?
S tímhle krásným sportem jsem začínal na plácku školního hřiště v Družstevní ulici tak v 6 letech. Jenže tehdy (rok 1986) ještě hokejbal neexistoval. Hrál se jenom bandy... O nějaké organizaci tehdy neměl nikdo ani ponětí. Nicméně tehdejší zápasy na „školňáku“ byly velmi líté a pro nás malé kluky si s ničím nezavdaly s play off jakékoliv jiné ligy J
Pokud ale máme hovořit opravdu o hokejbalu, tak to bylo ve 14. U nás v Družstevní nás byla parta (Dan žák, Zdeněk Hodr, dlouholetý hráč Svítkova, ad.), co jsme hráli hokejbal (tehdy pořád ještě bandy...), ale nikde neregistrovaně. Tady si nás vyhlédl pan Pavlovec a všechny nás angažoval. Teda nejprve mé kamarády, já jsem šel až o něco později po nich na jejich popud. Takže v podstatě mě k hokejbalu přivedli kamarádi z Družstevní.
A ještě jedna věc, začínal jsem kupodivu v poli J Hrál jsem tehdy ještě hokej, kde jsem chytal v bráně, a k hokejbalu jsem jen tak odbíhal. Poté co jsem skončil s hokejem (v 15 letech), vrhl jsem se na hokejbal. Pochopitelně už v bráně.
Hraju ho proto, že se mi líbí, a také proto, abych se hýbal a udělal si žízeň. Mimochodem, mám rád sport v jakékoliv podobě, kromě hokejbalu se ještě věnuju hlavně hokeji a volejbalu.
Od počátku své kariéry jsi byl brankář? Táhlo tě to vždy do branky?
Jak jsem psal již v předchozí otázce, chytal jsem na ledě... Na plácku u domu jsem většinou také chytal, občas jsem si ale také zahrál v poli. Prozradím perličku; i takoví plejeři jako Žakys, Čert nebo Hejky si to občas v bráně vyzkoušeli. Pokud by byla krize, mohou teoreticky všichni zaskočit. Například Čert má výborný rozklek J Teda měl před 15 až 20 lety. Teď už bychom ho možná zvedali... Hejky dokonce před lety vedl mezi brankáři tabulku zimní ligy v Polabinách, když já asi dvakrát nemohl. Pak dostal jednu skoro desítku a rázem bylo po vedení J
Takže Alfe a Jendo, pozor na ně ;-)
Měl jsi nějaký brankářský vzor po celou dobu kariéry?
Jelikož je celý můj život spjat s Pardubicemi a hokejem, je to myslím jasné. Pochopitelně je to Dominik Hašek. Neznám lepšího brankáře.
Vím, že hraješ hokej a hokejbal, jde vůbec v něčem srovnat tyto dva sporty?
Mají stejný počet hráčů a podobná pravidla. To je asi tak vše.
Hokejbal mi přijde fyzicky náročnější – na hokeji se odrazíš, můžeš přestat bruslit a jedeš. To na betonu nejde. Tam musíš běžet pořád. I brankář to má na betonu těžší, nemá skluz jako na ledě.
Hokej je zase rychlejší a tvrdší. A abych se přiznal, hokej mám o něco raději než hokejbal, prostě mě to baví víc.
Naše cesty se zkřížily, pokud mě pamět neklame, v B týmu Svítkova pod vedením Antonína Faltuse, kdy jsme si spolu zahráli finále Oblastní ligy s Deltou. Jak na tu sezonu vzpomínáš? Za pozdější vítěze nastoupil dnes již stabilní člen pardubické hokejové defenzívy Jan Kolář II.
Vzpomínám si. To jsem ještě chytal v bráně. Byla to dobrá sezóna, bohužel jsme nevyhráli...
Zajímavá sezona proběhla byla 2008-2009, kdy Oblastní liga byla rozdělena do dvou skupin. Svítkov z důvodu obnoveného působení v soutěži byl automaticky přiřazen do OHbl 2. Zde jsme získali 16 výher a s neuvěřitelným skóre 103:33 jsme vyhráli základní část. Poté jsme v nadstavbové části porazili tým Splašených Holí. Co říkáš tomuto unikátu?
Moc bych to nepřeceňoval. Řekl bych, že úroveň našich soupeřů nebyla rozhodně taková, jako byla naše. Když za nás občas nastoupili hráči z A-týmu (národní ligy) nebo vysloužilci z národky, tak to muselo být někde znát.
Na které hráče si vzpomeneš za celou éru svítkovského oddílu, s nimiž jsi měl možnost hrát anebo se s nimi setkat a utkvěli ti v paměti?
Je jich celá řada a nerad bych na někoho zapomněl, abych neurazil. Ale budu jmenovat třeba Petra Pavlovce, Petra Jílka, Pavla Straku, Martina Schejbala (Dědka), Pavla Šilhánka, Petra Adamů. Samozřejmě Mífu, to je ikona. No a pak jsou ti mladší – Boby Koch a spol.
Také bych rád vyzdvihl neherní post. Člověk, jehož si moc vážím, i když měl své mouchy, byl pan Pavlovec. Udělal toho pro hokejbal ve Svítkově opravdu hodně.
Kdo si myslíš, že jsou největší osobnosti svítkovského oddílu, od kterých by si dnešní mladí hráči měli brát vzor?
Těžká otázka. Když vezmu lidi z předešlé otázky, všichni byli svého času výborní hokejbalisté. A hlavně skvělá parta. Ale hrálo se také jinak, ve čtyřech... Takže tady řeknu, že nevím.
Vlastně jo... Boby Koch, to je srdcař, na hřišti i mimo něj.
Jeden čas jsi byl i ve vedení oddílu spolu s Jiřím Bitnarem a Martinem Komárkem. Co se podařilo, či nepodařilo a jaká to pro tebe byla zkušenost mít na bedrech chod celého oddílu?
Nevzpomínám na to moc rád, nejsem rozený bafuňář ani trenér, nebaví mě to. Ale klub v té době potřeboval změnu (pan Pavlovec na tom tehdy nebyl zdravotně moc dobře a nemohl klubu dávat už plně to, co před tím). Jsem rád, že už to nedělám.
Také mi vadí nespolehlivost dnešních lidí obecně. Obepsal/obvolal jsem na zápas 25 lidí a z nich mohlo jen třeba 7. Zbytek se vymluvil, často dost blbě (umřela osmá babička, zrovna mi přijede homosexuální přítel atd.). To si pak člověk řekne: „Ku..a lidi, proč to teda hrajete?“ Ale trochu mě uklidňuje, že tohle nebylo jen u nás na hokejbalu. Jak hraju amatérsky hokej, tam je to podobné... V týmu 20 lidí, na zápas jsme rádi za 2 pětky.
Jsi již dneska taková hrající legenda oddílu, která pamatuje vše, co se kolem hokejbalu za poslední léta událo. Jak hodnotíš vývoj hokejbalu za posledních 7-10 let?
Co se týká hry, výstroje, hřišt‘, zázemí atd.
Pamatuju toho dost – pracovní rukavice, tepláky, chrániče max. fotbalové a tenisák naplněný vodou. Také se hrálo ve čtyřech... Ale to už je moc dávno. Dnes je to už úplně jiný sport než před lety. Náročnější, agresivnější. Vůbec se to nedá srovnat. Hokejbal se změnil, snad k lepšímu. Asi bych už osobně nebral pracovní rukavice a tenisák...
Zázemí se změnilo jak kde. Třeba u nás ve Svítkově, Chrudimi, Přelouči, Letohradu... to je úplně jinde než před lety. Ale co slýchám od hráčů áčka, na Moravě jsou některá hřiště prý dost hrozná.
Přesuneme se trochu do součastnosti, obnovený B tým Svítkova započal své působení na loňském letním turnaji Devils Cup v Přelouči, kde jsi naskočil na svůj post do branky. Turnaj ti zrovna nevyšel a zde se zrodil počátek tvé přesměrované kariéry, jak to zpětně hodnotíš?
No, zpočátku jsem hru v poli bral jako sranadu a hec... Ale když jsem se po dvou zápasech stal nejlepším střelcem týmu J se třemi haluzemi, tak mi trochu zatrnulo (v dobrém).
Loňskou sezonu jsem se rozhodl (v té době, vedoucí a skoro trenér) zariskovat a nominoval jsem tě do útoku, myslím že to byl zápas s Ježky, kde jsi zrovna dal hned gól.
To byla premiéra jako hrom, co myslíš?
Spíš to byla náhoda J Ale vzpomínám si na to stále. První střídaní, gól po nahrávce z buly. Druhé střídání, nahrávka na Vojtu, ten nekomromisně skóroval. Prostě štěstí začátečníka. Musím ale říct, že mě to velmi motivovalo.
Jsem vlastně takový vyhledavač talentů:o). Sezonu jsi odehrál ve velkém stylu a s 8 body za 5 gólů a 3 asistence jsi skončil na krásném 5. místě bodování B-týmu. Jen těsně ti unikla trofej vedení oddílu za objev sezony.
Abych pravdu řekl, úplná premiéra to pro mne také nebyla. Už před tím, ještě za „starého“ béčka, jsem parkrát hrál v útoku. Ale takhle stabilně to nebylo, spíš nárazově.
.
Letos jsi zatím na 5 kanadských bodech. Myslíš, že trumfneš svůj výkon z loňska?
Rád bych, ještě mi k tomu pár bodů chybí. Ale čeká nás teď o víkendu Alfa C a Heřmanův Městec, jedny ze slabších týmů, tam by se mohlo něco podařit.
Tvoji doménou se v průběhu loňské a letošní sezony stala hra v oslabení, můžeš nám osvětlit, proč ti tato disciplína vyhovuje?
Docela rád běhám a při oslabení je k tomu o něco větší prostor J Navíc v oblastce obránci soupeře moc neočekávají, že tam někdo bude takhle splašeně běhat. A to mi vyhovuje.
Díky své velké rychlosti se dostáváš do mnoho brankových příležitostí, ale tvoje % úspěšnost není nevyšší. Trpí zde tvůj rozený brankářský handicap, kde chybí vedení míčku a síla v zakončení?
Určitě trpí. Nikdy jsem neuměl střílet (ani na plácku u školy) a teď je to dvojnásob znát. Všechny mé góly jsou spíše haluze J Možná bych mohl vyzkoušet hrát na druhou stranu.
Ale můžu se i pochválit. Nikdo z mých spoluhráčů nemá takovou úspěšnost ve střele na vlastní branku, jako já J Alf by mohl vyprávět...
Myslíš, že existuje rychlejší hráč v lize než jsi ty? V létě asi proběhne All Star Game a změříme tvou rychlost na jedno kolo:o)
Hm... Váša? A hned vzápětí Mates. S tím vyhrávám jen o prsa J
Je něco na čem bys chtěl zapracovat ve své hře? Doplňující otázka: S kým se ti nejlíp hraje z našeho týmu a proč?
Tak rozhodně potřebuji zapracovat na střele. To je fakt slabota.
Nejlépe se mi hraje z Družstevní, tj. Čert, Žakys, Hejky. A na doplnění Čerňa. Jsem na ně takhle zvyklý. Již od dětských let.
Zajímavě se mi hraje také s Pazdym. Řekl bych, že máme takový podobný styl a dokážeme být docela nepříjemní.
Po lonské celkem povedené základní části se nám nepodařilo přes veškeré úsilí postoupit přes šťastnější Medvědy, jak jsi viděl tuto sérii ze svého pohledu?
Medvědi jsou klasickým týmem oblastky. Jsou tu i kluci, kteří hrávali národní ligu, mají tedy dost zkušeností s náročnými zápasy. To si myslím, že rozhodlo.
Letos je tabulka podobně našlapaná stejně jako loni, jak odhaduješ závěr sezony a naše šance v Play off?
Viděl bych to na semifinále s Medvědy. Skončíme po základní části třetí, oni druzí. Nechci být zlým prorokem, ale myslím, že jejich zkušenost rozhodne a my skončíme třetí i celkově. Pokud by bylo ale finále s Deltou, rozhodně bych nebyl proti. Tam už by to ale bylo bez debat...
Loni se vlastně poskládal nový tým z některých bývalých hráčů B týmu a z kluků z týmu Svítkovic, jak vidíš spolupráci a kompaktnost v oddílu, který spolu hraje teprve druhou sezonu?
Myslím, že to funguje velmi dobře. Partu máme snad slušnou, a to je hlavní.
V nedávné anketě jsi byl svými spoluhráči označen za velkého vtipálka a strůjce dobré nálady v kabině, kde v sobě bereš dobrou náladu, kterou šíříš mezi své spolubojovníky na hřišti?
Ona byla nějaká anketa? Já pro nikoho nehlasoval... Co se té dobré nálady týká, asi jsem se s tím narodil.
Chtěl bys něco vzkázat novým nadějím našeho oddílu, nebo svým spoluhráčům?
Nekuřte, hokejbal hrajte rádi, ale uvědomte si, že Vás to neživí. Jo, a také se sprchujte po tréninku i zápase. A nechoďte s Bobym do sprchy, ať nemáte trauma...
Rychlo-dotazník B týmu:
Kdo je nejlepší exekutor nájezdů: Já. A po mně Váša.
Kdo má dle tebe nejtvrdší střelu: Já. Těsně za mnou Slávo.
Koho bys nechtěl potkat u mantinelu: Matese.
Kdo je nejlepší jeden na jednoho: Já. A hned po mně Čerňa.
S kým je největší sranda mimo tebe: o): S Žakysem ve sprše J
Kdo je horší v zakončení než ty: To snad ani nejde říct...
Děkuji za rozhovor a přeji ještě pár sezon ve stejné rychlosti jako doposud!
